Josef Cukr
| Pater Josef Cukr SJ | |
|---|---|
| řeholní kněz | |
 Josef Cukr 21. dubna 2007 v Bohosudově na pouti vikariátů litoměřické diecéze. | |
| Církev | římskokatolická |
| Znak |  |
| Zasvěcený život | |
| Institut | jezuité |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 3. ledna 1917 nebo 2. ledna 1917 |
| Místo narození | Boršice, .svg){kind=small} Rakousko-Uhersko |
| Datum úmrtí | 26. června 2014 (ve věku 97 let) |
| Místo úmrtí | Velehrad,  Česko |
| Povolání | římskokatolický duchovní |
| Řády a ocenění | medaile Za zásluhy _BAR.svg){kind=small} 1. stupeň (1999) |
 citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Cukr SJ (3. ledna 1917 Boršice – 26. června 2014 Velehrad) byl český římskokatolický kněz, jezuita, člen protinacistického odboje a politický vězeň nacismu a komunismu.
Život
[editovat | editovat zdroj]Za druhé světové války se účastnil odposlouchávání porad gestapáckých agentů ve špatně zajištěném bytě a předávání získaných informací odboji. Od 22. července 1944, ještě jako scholastik,[1] byl zatčen a po brutálních výsleších, při nichž přišel o velkou část zubů, byl vězněn v Terezíně a na Pankráci. V květnu 1945 se podílel na pražském povstání. Po válce studoval na Heythrop College v Anglii a poté se vrátil do Československa. V roce 1950 byl nejprve v rámci akce K internován v koncentračním klášteře v Bohosudově a poté přiřazen k PTP. V roce 1953 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen za údajnou velezradu a špionáž k 11 letům vězení. Nejprve byl vězněn na Mírově, posléze musel pracovat v koncentračních táborech u uranových dolů na Jáchymovsku. Propuštěn byl v roce 1960. Dne 24. září 1968 byl litoměřickým biskupem Štěpánem Trochtou, který se vrátil z komunistického vězení, s okamžitou platností ustanoven administrátorem farního úřadu v Bohosudově a excurrendo farního úřadu v Krupce, okres Teplice.
Po sametové revoluci obnovil poutní místo Bohosudov. V roce 1999 mu prezident Václav Havel udělil Medaili Za zásluhy I. třídy.
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]V roce 2013 mu byla udělena Cena Václava Bendy.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ LARISCH, Jan; KRATOCHVÍL, Jakub. Naši pastýři 1938 – 1945. [s.l.]: Miroslav Kalousek, 2017. 224 s. S. 8.
- ↑ Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2012 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2013 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Acta curiae litomericensis 6/1968, Litoměřice 1968, str. 7.
- Miloš Doležal: Proti zlému krompáč a lopata, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2006, ISBN 80-7195-005-X (str. 54–69)
- HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 24.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Osoba Josef Cukr ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Cukr
- Josef Cukr na www.jesuit.cz
- Josef Cukr na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
- Zemřel jezuita Josef Cukr
- Zemřel jezuita P. Josef Cukr na webu litoměřického biskupství
Text is available under the CC BY-SA 4.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.
