Jednotný národní výbor
Jednotný národní výbor (JNV) existující v Československu v letech 1949 až 1954 byl zjednodušeně označením městského národního výboru v sídelních městech krajů vytvořených v roce 1949 – s výjimkou Prahy, Brna a Bratislavy – který byl sloučen s místním okresním národním výborem. Navíc JNV vznikl také v Opavě a Vysokých Tatrách, které nebyly krajskými městy. Základním právním pramenem pro existenci JNV byl zákon č. 142/1949 Sb., o výkonu lidové správy v sídlech krajů, ve znění pozdějších předpisů.[1] Konec existence jednotných národních výborů od května 1954 přineslo vládní nařízení č. 23/1954 Sb., o organisaci výkonných orgánů národních výborů, ve znění pozdějších předpisů, které plnění úkolů okresních a místních národních výborů uložilo v krajských městech městským národním výborům.[2]
Právní pozadí
[editovat | editovat zdroj]Návrh zákona, kterým vznikly jednotné národní výbory, vyšel z dílny vlády. Hlavní důvody k jeho přijetí bylo sjednocení úpravy v jednotlivých krajských městech, důvody ekonomické, ale také snaha o zabezpečení možnosti rolníků z venkovského okolí krajských měst zasahovat do vývoje společné územní jednotky.[3] Poslanci se nezapomněli ani pochválit, že se jedná o návrh pokrokový, který je novinkou nejen v Československu, ale i na celém světě.[3] Zákonem došlo také na několik desítek let k likvidaci statutárních měst.
Zákon č. 142/1949 Sb. v ustanovení §1 odst. 1 definoval JNV takto: „Území města, které je sídlem krajského národního výboru, a území okresu se sídlem okresního národního výboru v krajském městě tvoří jeden okres, v němž lidovou správu vykonává jednotný národní výbor o 48 členech se sídlem v krajském městě. Jednotný národní výbor vykonává na území celého okresu působnost okresního národního výboru a na území města svého sídla též působnost místního národního výboru.“[1]
Definice poměrně komplikovaná, z níž navíc byly určité výjimky: jednotné národní výbory například nevznikly v Praze, Brně a v Bratislavě, kde fungovaly v této době takzvané ústřední národní výbory.[1][4] Na stranu druhou byla existence JNV přiřknuta také Opavě a Vysokým Tatrám.[1] Zákon také poskytoval právo vládě rozhodnout, ve kterých dalších okresech vytvoří jednotné národní výbory.
Jednotné národní výbory i ústřední národní výbory byly podřízeny krajským národním výborům.[3]
Místa působnosti
[editovat | editovat zdroj]v Česku
[editovat | editovat zdroj]- České Budějovice
- Gottwaldov
- Hradec Králové
- Jihlava
- Karlovy Vary
- Liberec
- Olomouc
- Opava
- Ostrava
- Pardubice
- Plzeň
- Ústí nad Labem
na Slovensku
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d Zákon č. 142/1949 Sb., o výkonu lidové správy v sídlech krajů, ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
- ↑ Vládní nařízení č. 23/1954 Sb., o organisaci výkonných orgánů národních výborů, ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
- ↑ a b c NS RČS 1948-1954, 29. schůze, část 10/13 [online]. [2003] [cit. 2009-08-18]. Dostupné online. Archivováno 17. 6. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ Zákon č. 76/1949 Sb., o organisaci správy v hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- HLADÍKOVÁ, Věra. Dějiny města Ústí nad Labem: Jednotný národní výbor [online]. c1997 [cit. 2009-08-18]. Česky. Dostupné online.
Text is available under the CC BY-SA 4.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.
