Jeane Kirkpatricková
| Jeane Kirkpatricková | |
|---|---|
 | |
| Narození | 19. listopadu 1926 Duncan  Spojené státy americké |
| Úmrtí | 7. prosince 2006 (ve věku 80 let) Bethesda Spojené státy americké |
| Příčina úmrtí | srdeční selhání |
| Místo pohřbení | Parklawn Memorial Park |
| Alma mater | Stephens College Pařížský institut politických věd Kolumbijská univerzita Barnard College Mt. Vernon Township High School |
| Povolání | politička, diplomatka, vysokoškolská učitelka a politoložka |
| Zaměstnavatel | Georgetownská univerzita |
| Ocenění | Cena Francise Boyera (1985) Řád Tomáše Garrigua Masaryka _BAR.svg){kind=small} 1. třídy (1998)Defense Superior Service Medal Oklahoma Women's Hall of Fame Prezidentská medaile svobody .svg){kind=small} |
| Politické strany | Demokratická strana (1948–1985) Republikánská strana (1985–2006) |
| Funkce | velvyslanec Spojených států amerických při OSN (1981–1985) velvyslanec |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jeane J. Kirkpatricková, rozená Jeane Duane Jordan (19. listopadu 1926 – 7. prosince 2006) byla americká politoložka a diplomatka.
Stala se známou díky své zahraničně politické doktríně, obhajovala spolupráci s autoritativními režimy, které jednaly v souladu s americkými cíli. Tyto země měly podle ní být vedeny k demokracii příkladem. Ve své eseji Dictatorships and Double Standards tvrdila, že „tradiční autoritativní režimy jsou méně represivní, než revoluční autokracie.“[1]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodila se v městě Duncan ve státě Oklahoma. V roce 1948 úspěšně zakončila bakalářské studium na newyorské Barnard College. Ve svém studium pokračovala na Columbia University, kde získala v roce 1950 magisterský titul a později v roce 1968 také doktorát z politologie za svoji disertaci, v níž se věnovala peronistické politice v Argentině.[2]
Po roce 1950 nejprve působila v úřadu pro zpravodajský výzkum v rámci amerického ministerstva zahraničí. V roce 1952 také působila na Pařížském Institutu politických věd. V letech 1955–1972 pracovala jako konzultantka na vládních ministerstvech a v Americké radě učených společností. V roce 1973 získala místo stálého profesora na Georgetownské univerzitě.[2]
Působila jako velvyslankyně Spojených států při OSN a zároveň členka kabinetu prezidenta Reagana v letech 1981–1985. Prezident Ronald Reagan ji jmenoval jako první ženu velvyslankyní USA v OSN a rovněž členkou své vlády.
V roce 1988 uvažovala o kandidatuře na americkou prezidentku, nicméně svého úmyslu se vzdala z politických a osobních důvodů.[2]
Politické postoje
[editovat | editovat zdroj]Odpor k protiválečnému hnutí v 60. letech 20. století přiměl Kirkpatrickovou ke vstupu do politiky v rámci Demokratické strany. Spolu s podobně smýšlejícími lidmi založila platformu s názvem Koalice pro demokratickou většinu stavějící se odmítavě vůči „holubičí“ politice tehdejšího prezidentského kandidáta Demokratické strany George McGoverna.
Zpočátku podporovala politiku prezidenta Jimmyho Cartera zvoleného v roce 1976 a dokonce měla blízko k získání místa velvyslankyně.[3] Nicméně postupem času se stala čím dál kritičtější vůči jeho politice. V roce 1977 začala spolupracovat s konzervativním think tankem American Enterprise Institute. Později ostře kritizovala Carterovu zahraniční politiku, která měla podle ní napomáhat k odstranění "tradičních autokratických" režimů a ve prospěch "revolučních totalitních" režimů, které představovaly pro Ameriku daleko větší hrozbu.[4] Tyto postoje vyjádřila ve svém článku Dictatorships and Double Standards, který vyšel v listopadu roku 1979 v americkém časopise Commentary. Článek silně ovlivnil americkou zahraniční politiku Reaganovy vlády a díky němu si tehdejší americký prezident vybral do svého kabinetu i Kirkpatrickovou.[3]
V roce 1985 přešla po svém odchodu s funkce velvyslankyně USA při OSN k Republikánské straně, nicméně přes svůj příklon doprava celý život i nadále podporovala sociální stát a odbory.[2] Bývá řazena mezi tzv. neokonzervativce.[3]
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]V roce 1955 se vdala za Evrona Kirkpatricka, který byl jejím nadřízeným na výzkumném a zpravodajském oddělení ministerstva zahraničí. Měli spolu tři syny: Douglase Jordana, Johna Evrona a Stuarta Alana.[3]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Making War to Keep Peace, 2007
- The Withering Away of the Totalitarian State – And Other Surprises, 1992
- Legitimacy and Force: National and International Dimensions, 1988
- International Regulation: New Rules in a Changing World Order, 1988
- Legitimacy and Force: Political and Moral Dimensions, 1988
- Legitimacy and Force: State Papers and Current Perspectives 1981–1985, 1987
- The United States and the World: Setting Limits, 1986
- The Reagan Doctrine and U.S. Foreign Policy, 1985
- Reagan Phenomenon and Other Speeches on Foreign Policy, 1983
- U.N. Under Scrutiny, 1982
- Dictatorships and Double Standards: Rationalism and Reason in Politics, 1982
- Presidential Nominating Process: Can It Be Improved, 1980
- Dismantling the Parties: Reflections on Party Reform and Party Decomposition, 1978
- The New Presidential Elite: Men and Women in National Politics, 1976
- Political Woman, 1974
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Middle Israel: The new world order. The Jerusalem Post | JPost.com. Dostupné online [cit. 2018-03-28].
- ↑ a b c d Jeane Kirkpatrick. www.telegraph.co.uk. 2006-12-09. Dostupné online [cit. 2018-09-29]. ISSN 0307-1235. (anglicky)
- ↑ a b c d WEINER, Tim. Jeane Kirkpatrick, Reagan’s Forceful Envoy, Dies. www.nytimes.com. Dostupné online [cit. 2018-09-29]. (anglicky)
- ↑ Dictatorships & Double Standards - Commentary. Commentary. Dostupné online [cit. 2018-09-29]. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jeane Kirkpatricková na Wikimedia Commons
Text is available under the CC BY-SA 4.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.
