Ježek bělobřichý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	hmyzožravci (Eulipotyphla)
Čeleď	ježkovití (Erinaceidae)
Rod	Atelerix
Binomické jméno
Atelerix albiventris (Wagner, 1841)
rozšíření ježka bělobřichého
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ježek bělobřichý (Atelerix albiventris) neboli africký trpasličí ježek je savec z rodu Atelerix z čeledi ježkovití. Jeho původ je v oblasti od Senegalu až po Súdán a Zambii. Váží zhruba 450 g, délka samce je 18–23 cm, u samičky to je až 25 cm. Pohlavní dimorfismus není příliš výrazný, samičky jsou těžší a větší, mimo to zde ale není mnoho rozdílů. Tito ježci se v přírodě dožívají 4–6 let, v zajetí je to až 2× více, maximálně 9 let. Ježci občas tzv. hází slinu na záda a při tom dělají neskutečné pozice, miminka to dělají velice často. Neví se přesně, proč to ježci dělají. Toto slinění má něco společného s „parfémováním“ a seznamováním se s novými pachy a chutěmi. Je to terestrický hmyzožravec s noční aktivitou.

Tento druh ježka je velmi oblíben pro svou poměrně mírnou povahu a celkem snadný chov. Není kousavý, snadno zkrotne a uvykne si na braní do ruky, kdy se nebrání ježením bodlin. Je to samotář. Je vyšlechtěn v 92 různých variantách.

Je možné krmit různými druhy hmyzu, kočičími granulemi a kapsičkami, některými druhy ovoce a zeleniny, vařeným masem nebo vejci. Vše bez soli a koření. Dospělé jedince krmíme 1x denně, mláďata by měla ke krmivu mít přístup neustále. Ježčí strava nesmí obsahovat čokoládu, citrusové plody, ořechy, rozinky, cibuli, česnek, hrozny, koření a mléčné výrobky – tyto potraviny jsou pro ježky toxické!

Nejmenší doporučovaná podlahová plocha pro jednoho ježka je 0,4 m² (přibližně 90 cm x 45 cm). Jako ubikaci lze použít průhledný dostatečně velký box bez mříží – ježci mají tendenci po mříži lézt a mohou si takto snadno přivodit zranění. Jako podestýlku je vhodné použít bezprašné hobliny nebo recyklovanou podestýlku (např. značky Asan) nejlépe s vysokou absorpcí tekutin a zápachu. Ježek musí mít neustále přístup k čerstvé vodě. Použití napáječek z důvodu možného poškození chrupu o kovový konec není vhodné. Ubikaci je také třeba vybavit vhodným úkrytem (čepicí, hadrem). Ježci jsou náchylní na teplo – ubikace by měla být umístěna na místě, kde se teplota drží mezi 24–26 °C.

V současné době funguje na území ČR chovatelský klub zaměřený na chov ježků bělobřichých.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ježek bělobřichý na Wikimedia Commons
• Web klubu chovatelů