Janovice nad Úhlavou
náměstí s kostelem
znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Klatovy
Obec s rozšířenou působností	Klatovy (správní obvod)
Okres	Klatovy
Kraj	Plzeňský
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°20′43″ s. š., 13°13′5″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	2 428 (2024)[1]
Rozloha	28,48 km²[2]
Nadmořská výška	412 m n. m.
PSČ	340 21, 340 22
Počet domů	630 (2021)[3]
Počet částí obce	11
Počet k. ú.	10
Počet ZSJ	11
Kontakt
Adresa městského úřadu	Harantova 132 340 21 Janovice nad Úhlavou mesto@janovice.cz
Starosta	Mgr. Michal Linhart
Oficiální web: www.janovice.cz
Janovice nad Úhlavou
Další údaje
Kód obce	556394
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Janovice nad Úhlavou (německy Janowitz an der Angel) je město v okrese Klatovy v Plzeňském kraji, osm kilometrů jihozápadně od Klatov. Žije zde přibližně 2 400^[1] obyvatel. Město leží na jižním okraji Švihovské vrchoviny (podcelek Klatovská kotlina, okrsek Janovický úval) při ústí potoka Jelenky do řeky Úhlavy.

Obec vznikla pravděpodobně mnohem dříve, než v roce 1290, kdy se uvádí první písemná zmínka o tom, že ves držel Jan, první známý příslušník rodu Janovských. Byla založena v blízkosti brodu na řece Úhlavě a důležité zemské stezky, která spojovala Bavorsko a české vnitrozemí. Ve druhé polovině 13. století byl postaven raně gotický kostel a hrad, z kterého pocházel rod Janovských z Janovic.^[zdroj⁠?!] Roku 1356 byly Janovice poprvé označeny jako městečko.^[4] Po smrti Jana se město stalo majetkem krále Jana Lucemburského, který ho v roce 1327 prodal Petrovi z Rožmberka, v roce 1334 připadlo opět Janu Lucemburskému, který ho předal zpět rodu Janovských. Držitelem byl nejprve Bohuslav z Janovic, poté Racek z Janovic. V roce 1376 zdědili janovický statek jeho synové Jan a Smil. Po rozdělení majetku zůstaly Janovice Janovi, který je měl v držení se svými syny Vilémem, Bavorem, Janem a Oldřichem.

V roce 1419 získal hrad s městečkem Oldřich, který majetek zapsal jako věno své manželce Jitce. Po jeho smrti v roce 1464 přešel majetek na manželku Jitku a děti Oldřicha, Bavora a Annu. Janovice pak vlastnil Oldřich a po jeho smrti přešly na syny Jindřicha a Heřmana. Po smrti Jindřicha v roce 1483 získal Heřman celé Janovice. Heřman vedl pomezní válku s Bavory, kterou ukončil až v roce 1511 smírem s králem Vladislavem Jagellonským.. Ten mu dal právo vybírat clo a povolil v městečku jednou týdně trh a dvakrát za rok výroční trhy. Heřman z Janovic i potom pokračoval v loupežích, proto jeho hrad obléhali nejprve Bavoři a poté s královským vojskem Zdeněk Lev z Rožmitálu, který hrad dobyl. Heřman uprchl a skrýval se v Bavorsku.

Podle Ferdinanda Vaňka a Karla Hostaše se ve dvoře domu čp. 80 nacházely koncem 19. století zbytky městských hradeb.^[5] Na případné opevnění by mohly odkazovat názvy ulic V Bráně a Příkopy nebo sevřený a jasně vymezený půdorys městských bloků na plánu stabilního katastru, ale existenci hradeb nelze prokázat. Plán městečka z roku 1727 nezobrazuje opevnění ani brány.^[4]

Není známo, jakým způsobem získal městečko s hradem Petr Suda z Řeneč, který je v této souvislosti uváděn v roce 1516. Petr Suda z Řeneč udělal z hradu útočiště pro loupeže. V roce 1520 oblehla a poté hrad dobyla vojska měst Klatovy, Plzeň a Stříbro s pomocí vojska pražských měst. Petr Suda uprchl a požádal krále Ludvíka Jagellonského o náhradu za janovický statek, kterou v roce 1523 dostal. V roce 1524 získal Janovice zpět Heřman z Janovic.

Po jeho smrti drželi Janovice společně jeho synové Jiří a Jindřich, potom syn Jiřího Jan Jindřich a v roce 1638 převzali Janovice synové Jana Jindřicha Jiří Gotthard a Oldřich Vilém. Po smrti bratra připadly celé Jiřímu Gotthardovi. V té době byl už hrad zchátralý a statek zadlužen, proto ho Jiří Gotthard prodal. Janovičtí tak opustili rodový statek po 400 letech. V roce 1674 koupil Janovice pražský arcibiskup Matyáš Ferdinand Sobek z Bilenberka. Dalšími majiteli byl Jan Bedřich z Valdštejna, Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat, od roku 1757 Karel Josef, říšský hrabě z Palmu, 1770 Karel Josef Palm a od roku 1839 Karel Antonín Bedřich Hohenzollern. K panství tohoto rodu patřily Janovice až do 20. století.

Tato část článku potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

---

Konkrétní problémy: rozepsat letopočty do souvislého textu

• 1837 - vyhořela radnice, přitom bylo zničeno množství vzácných spisů
• 1869 - založen první poštovní úřad v domě čp. 78
• 1873–1877 - vybudována železniční trať Plzeň - Klatovy - Železná Ruda. Vzniklo i nádraží v Janovicích
• 1874 - založen Sbor dobrovolných hasičů
• 1887 - založena četnická stanice
• 1893 - postaven most přes Úhlavu a Jelenku
• 1894 - založen Spořitelní a záložní spolek, pozdější Kampelička
• 1898 - založena jednota sokolská
• 1901 - provedena regulace potoka Jelenka
• 1905 - začala elektrifikace města poté, co postavilo Hospodářské strojní družstvo vodní elektrárnu
• 1924 - postavena sokolovna
• 1938 - po záboru československého pohraničí byla nová hranice vzdálena od Janovic 1 kilometr
• 1950 - na podzim se u města usadila první stálá vojenská posádka
• 1951 - začala výstavba janovických kasáren
• 1954 - do nových kasáren se nastěhovala vojenská posádka
• 1955 - dokončena stavba vodovodu
• 1955 - začalo se stavět sídliště pro vojáky z povolání a jejich rodiny, v roce 1959 byla zahájena druhá etapa výstavby vojenského sídliště
• 1960 - sloučení obcí Veselí, Spůle, Rohozno, Hvízdalka a Ondřejovice pod Janovice nad Úhlavou
• 1966 - výstavba nového letního kina s kapacitou 1 200 míst
• 1980 - Janovice byly střediskovou obcí, pod kterou patřilo 21 spádových obcí: Hvízdalka, Ondřejovice, Rohozno, Spůli, Plešiny, Veselí, Petrovice nad Úhlavou, Běhařov, Dubová Lhota, Úborsko, Dolní Lhota, Novákovice, Lomec, Vacovy, Týnec, Horní Lhota, Javor, Klenová, Loreta, Loučany a Rozpáralka
• 1990 - osamostatnily se některé obce, které spadaly pod Janovice, byla obnovena činnost Junáka
• 1991 - 11. května přijela do města na oslavy výročí osvobození americkou armádou delegace v čele s velvyslankyní USA Shirley Temple-Blackovou; osamostatnily se obce Lomec a Novákovice
• 1992 - do provozu uvedeno nové autobusové nádraží
• 2004 - opustila město armáda, areál kasáren o rozloze 45 hektarů byl využit jako rozvojová zóna^[6]

• Janovice nad Úhlavou
• Dolní Lhota
• Dubová Lhota
• Hvízdalka
• Ondřejovice
• Petrovice nad Úhlavou
• Plešiny
• Rohozno
• Spůle
• Vacovy
• Veselí

Od 1. ledna 1980 do 23. listopadu 1990 k městu patřily i Běhařov a Úborsko.^[7]

Starostové:

• 1894–1919 Antonín Viták
• 1919–1923 Josef Bozděch
• 1923–1928 Václav Fiala
• 1928–1929 F. K. Pacner
• 1929–1935 Josef Kobler
• 1935–1942 Josef Bozděch
• 1942–1946 František Netal

Předsedové Místního národního výboru:

• 1946–1950 Josef Bozděch
• 1950–1953 Vojtěch Kadlec
• 1953–1954 František Janda
• 1954–1957 Jakub Vohnout
• 1957–1957 Jan Diviš
• 1957–1964 Václav Novák
• 1964–1966 Josef Kocík
• 1966–? Bartoloměj Steidl
• 1979–1990 Hynek Krátký

Starostové:

• 1990–1994 Josef Nikl
• 1994–1998 Josef Rajal
• 1998–2002 Ferdinand Pacner^[6]
• od 2002 Michal Linhart

Město stojí u křižovatky silnic II/191 a II/171. Železniční stanice Janovice nad Úhlavou na tratích Horažďovice předměstí – Domažlice a Plzeň – Železná Ruda-Alžbětín stojí v katastrálním území Spůle.

V katastru Janovic nad Úhlavou se nachází jedenáct kulturních památek:

• Zřícenina hradu, ze kterého se v přestavěné podobě zachovalo předhradí, na místě hradního jádra je nyní městský hřbitov.^[8]
• Kostel svatého Jana Křtitele z druhé poloviny třináctého století^[9][10]
• Židovský hřbitov má přes 250 náhrobních kamenů a památník obětem holokaustu. Nejstarší dochovaný čitelný náhrobek pochází z roku 1705.^[11]
• Pomník na hrobu obětí transportu smrti^[12]
• Vodní mlýn^[13]
• Venkovský dům^[14]
• Stará radnice
• Bývalá restaurace U Koblerů
• Sokolovna^[6]

• Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564–1621), renesanční šlechtic,hudebník, spisovatel, cestovatel (Jako místo jeho narození je uváděna Klenová, ale není vyloučeno, že se narodil v Janovicích)
• Ernst Rychnowski (1879–1934), hudební spisovatel, kritik
• František Lom (1901–1985), vědec, zemědělský ekonom a vysokoškolský profesor
• Bedřich Feldman (1904–1987), lékař^[15]
• Václav Kybic (1909–1988), učitel a hudebník
• Vilém Frenzl (1869– 1963), pracoval jako obvodní lékař v Janovicích^[16]
• Jaroslav Švenek (1927–1994), politický vězeň
• Karel Jiřík (1930–2015), historik a archivář
• Karel Pacner (1936–2021), publicista a spisovatel
• Miroslav Pacner (1938–2015), výtvarník
• Jaroslav Bejvl (1941–2016), výtvarník a medailér

Název města je zmíněn ve filmu Černí baroni. Právě v Janovicích totiž příslušníci Pomocných technických praporů pracovali v kamenolomu. Film byl natočen podle románu Miroslava Švandrlíka Černí baroni aneb válčili jsme za Čepičky.

• 
  Budova Sokola
• 
  Dům Boženka
• 
  Stará radnice
• 
  Bývalá restaurace U Koblerů
• 
  Stará radnice

• HOSTAŠ, Karel; VANĚK, Ferdinand; BOROVSKÝ, František Adolf. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. Svazek VII. Politický okres klatovský. Praha: Archaelogická komise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1899. Dostupné online. Kapitola Janovice, s. 35–38. 
• KŘÍŽ, Martin. Janovice nad Úhlavou. Toulky minulostí města. Historie Klatovska XII. Vyšlo v edici Toulky minulostí jako svazek č. 22. Pro Městský úřad v Janovicích nad Úhlavou vydalo nakladatelství Arkáda v Klatovech 2008.80 s.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Janovice nad Úhlavou na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Janovice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Janovice nad Úhlavou v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)