Jan Caramuel z Lobkovic
Narození	23. května 1606 Madrid
Úmrtí	7. září 1682 (ve věku 76 let) Vigevano
Povolání	matematik, filozof, teolog, muzikolog, jazykovědec, architekt a katolický biskup
Alma mater	Alcalská univerzita (do 1625) Stará univerzita v Lovani (1632–1638) Univerzita v Salamance
Rodiče	Vavřinec Caramuel a Kateřina z Friesu[1]
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Caramuel z Lobkovic (španělsky a německy Juan Caramuel y Lobkowitz, někdy psán jako Ioannes Caramuel y Lobkowitz,^[2][3] (23. května 1606, Madrid – 8. září 1682, Vigevano) byl španělský teolog, logik, filosof, válečník, učenec, spisovatel, básník, prelát, biskup a diplomat, člen cisterciáckého řádu.

Jan Caramuel byl syn hraběte Vavřince Caramuela a Kateřiny z Lobkovic, potomka českého šlechtického rodu. Studoval filosofii v Alcalá de Henares a teologii v Salamance. Roku 1630 byl jmenován profesorem teologie v Alcalá, kde se naučil mnoha jazykům včetně čínštiny, od roku 1632 byl profesorem v Lovani, kde napsal své první dílo o správném psaní (Steganographica, ars orthographica). Když roku 1635 vpadlo do Nizozemí francouzské vojsko, podílel se na obraně měst a hájil i nároky španělského krále. Jako vynikající kazatel byl jmenován opatem v Dissenberku ve Falci a roku 1640 v Melrose ve Skotsku, ale už roku 1642 se stal pomocným biskupem v Mohuči.^[4]

Roku 1644 se těchto úřadů vzdal, sloužil ve vojsku jako inženýr a roku 1645 se stal španělským vyslancem ve Vídni. V letech 1647-1662 byl opatem benediktinských klášterů ve Vídni a Na Slovanech v Praze a roku 1648 se podstatně podílel na obraně Prahy. Roku 1650 byl jmenován generálním vikářem a vrchním dozorcem duchovenstva v Čechách.^[5] Od roku 1654 jednal o zřízení biskupství v Hradci Králové a roku 1657 jej Ferdinand III. jmenoval biskupem hradeckým. Jeho nástupce Leopold I. však váhal (snad proto, že Caramuel byl odpůrcem jezuitů.^[6]) a roku 1659 se hradeckého biskupství vzdal a odstěhoval se do Itálie, kde žil nejprve v Benátkách, v Campagna a od roku 1673 byl biskupem ve Vigevanu u Milána, kde také zemřel.^[4]

Jan Caramuel byl typický polyhistor, všestranný autor, který vydal latinsky a španělsky přes 50 spisů. Psal o matematice, fyzice, hudbě a jazycích, o logice, filosofii, teologii a právu i o vojenských technikách. Vydal spisy o kyvadlech a slunečních hodinách, o volném pádu, o drahách planet, o akustice a hudbě a velkou encyklopedii matematiky a fyziky Mathesis biceps (Nauka dvouhlavá), z níž však vyšly jen dva díly (1670). Ve svých filosofických spisech se věnoval zejména logice a metafysice a patřil k nejvýznamnějším představitelům tzv. druhé nebo též nové scholastiky (nezaměňovat s novotomismem 19. století). Vydal také několik svazků různých polemik a řešení obtížných otázek teologických i matematických a knihu o válečném umění ve španělštině (Arte militar).^[4]

• Philippus Prudens („Filip Moudrý“), Antverpy, 1639.
• Respuesta al Manifiesto del Reyno de Portugal („Odpověď na prohlášení portugalského krále“), Antverpy, 1641.
• De novem sideribus circa Jovem visis („O devíti hvězdách, pozorovaných v okolí Jupitera“), Lovaň 1643.
• Nova Musica. Ut, Re, Mi, Fa, Sol, La, Bi („Nová hudba: Do, Re, ....“), Vídeň, 1645.
• Rationalis et realis philosophia („Racionální a reální filosofie“), Lovaň 1642.
• Arte militar („Válečné umění“), Praha 1648.
• Theologia moralis fundamentalis, praeterintentionalis, decalogica, sacramentalis, canonica, regularis, civilis, militaris („Základy morální filosofie“), Frankfurt, 1652-1653.
• Metalogica, Frankfurt, 1654.
• Theologia rationalis („Racionální teologie“), Frankfurt, 1654-1655.
• Theologia moralis fundamentalis, 2. vyd., Řím, 1656.
• Mathesis biceps, vetus et nova („Nauka dvouhlavá, stará a nová“), Campagna – Lyon, 1670.
• Architectura civil recta y obliqua („Občanská architektura, pravoúhlá i šikmá“), Vigevano, 1678.

• Petr Dvořák, Jan Caramuel z Lobkovic: vybrané aspekty formální a aplikované logiky. Praha: ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, 2006, 291 s. ; 21 cm
• Petr Dvořák, Jacob Schmutz (editors): Juan Caramuel Lobkowitz : the last scholastic polymath. Praha: Filosofia, 2008, 421 s.
• NOVOTNÝ, Daniel D. Ens rationis from Suárez to Caramuel. New York, NY: Fordham University Press, 2013.
• S. Sousedík: K relační logice Jana Caramuela. AUC–PhH, Studia Logica 1972
• S. Sousedík: Univerzální jazyk v české filosofii 17. století, SCeH 1990
• S. Sousedík: René Descartes a české baroko. Praha: Filosofia, 1996 – 45 s. ISBN 80-7007-081-1
• Ottův slovník naučný, heslo Caramuel Jan z Lobkovic, prelát, válečník, učenec a spisovatel špan., sv. 5, str. 138.
• Encyklopedie Univerzum, heslo Caramuel z Lobkovic Jan.
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 9. sešit : C. Praha: Libri, 2008. 369–502 s. ISBN 978-80-7277-366-4. S. 385–386. 

• Druhá scholastika
• Diecéze královéhradecká

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Caramuel z Lobkovic na Wikimedia Commons
• Caramuel ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
• Encyklopedické heslo Caramuel v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Caramuel z Lobkovic
• (česky) Jan Caramuel z Lobkovic na Slovníku českých filosofů
• (anglicky) Heslo Juan Caramuel na Catholic Encyclopedia
• (anglicky) Caramuel Conference, Praha 2006
• (anglicky) Galileo Project, heslo Caramuel y Lobkowitz, Juan

Předchůdce: Benedikt Peñalosa y Mondragon

Opat Emauzského kláštera v Praze Jan Caramuel z Lobkovic 1646–1657

Nástupce: Antonín de Sottomayor