Havlíčkova kolonie
Památkově chráněná vila Františka Petráše, Dukelská 453/25
Lokalita
Charakter	čtvrť
Obec	České Budějovice
Okres	České Budějovice
Kraj	Jihočeský kraj
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	48°57′58″ s. š., 14°28′50″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	2 503 (2021)[1]
Katastrální území	České Budějovice 6
Havlíčkova kolonie
Další údaje
Kód ZSJ	22373
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Havlíčkova kolonie je základní sídelní jednotka v Českých Budějovicích. Je součástí části obce a katastrálního území České Budějovice 6. Nachází se mezi tokem řeky Malše, Mánesovou ulicí, ulicí U Elektrárny, Mlýnskou stokou a ulicí Karla Buriana. Z jihu ji uzavírá park u Malého jezu na Malši. Představuje nejhodnotnější soubor modernistické architektury (především funkcionalistické vily a obytné domy) v Českých Budějovicích. Počet obyvatel poklesl z 3150 v roce 1991 na 2611 obyvatel podle obvyklého pobytu v roce 2011.

Prostor dnešní Havlíčkovy kolonie (tehdy nazývaný Pumperhölzel) byl ještě na začátku 20. století převážně nezastavěný – na jeho zemí se rozkládalo několik rybníků a skladiště dříví firmy Löwy&Winterberg.^[2] V roce 1908 vznikl první návrh vilové zástavby od architekta Siegfrieda Sitteho, syna známého urbanisty Camilla Sitteho. V roce 1909 zde plánování nové výstavby Stavební družstvo dělnických a rodinných domků pro České Budějovice a okolí, do jehož názvu bylo připojeno v roce 1911 jméno Havlíček, odkazující k osobnosti českého novináře a básníka Karla Havlíčka Borovského. Z názvu tohoto stavebního družstva bylo odvozeno pojmenování celé čtvrti. Výstavba vil a družstevních rodinných domů se zde začala uskutečňovat ještě před 1. světovou válkou. Zásadní fází výstavba vil a bytových domů ovšem čtvrť prošla v období mezi světovými válkami. Z části se jednalo o výsledek činnosti zde působících stavebních družstev, zčásti o individuální výstavbu. Během amerického náletu 24. března 1945 s cílem zasáhnout nedaleké vlakové nádraží byly poškozeny některé zdejší domy.^[3]

Vily a rodinné domy z velké části obklopovaly zahrady. Bytové domy přiléhající k uličním frontám měly zahrady umístěny ve vnitroblocích. Obchody a služby byly již v tomto období soustředěny do ulice Marie Vydrové, která tvoří pomyslnou střední osu Havlíčkovy kolonie, a z menší části do příčné Čechovy ulice. Ve vnitrobloku domů na nároží ulic Roháče z Dubé a Čechova byla na počátku 30. let vystavěna mateřská škola.^[2] Na sklonku 60. let byl dokončen nový areál mateřské školky na konci ulice Zeyerovy. Ve stejném období v Havlíčkově kolonii postupně vznikla řada vícepodlažních domů s nájemními byty, situovaných do proluk mezi staršími budovami nebo do té doby nezastavěných ploch. V některých případech tím byla zmenšen váměr původních zahrad kolem výstavnější vilové zástavby (např. Vila Ernestiny Westenové).

Výstavba rodinných domů pokračuje v omezené míře do současnosti. Zároveň dochází k rekonstrukcím domů (mnohdy necitlivým k jejich architektonické hodnotě), k zateplování fasád či ke komplexním přestavbám. Charakter čtvrti však nadále zůstává primárně rezidenční.

Při povodni v srpnu roku 2002 patřila Havlíčkova kolonie spolu se čtvrtěmi Mladé a Rožnov k nejvíce zasaženým oblastem Českých Budějovic.^[4] Rozvodněná Malše strhla pěší lávku spojující Havlíčkovu kolonii s Lineckým předměstím. Rok nato byl na jejím místě nový silniční Modrý most.^[5] Návrh protipovoďnových opatření, který měl výrazně zasáhnout do zeleně podél Malše, ovšem nebyl realizován v reakci na nesouhlas obyvatel, občanského sdružení Malše a iniciativy Zachraňme Malák.^[6] S obdobným nesouhlasem se setkal záměr výstavby silničního mostu přes park u Malého jezu.^[7] Od roku 2021 působí v Havlíčkově kolonii iniciativa Sousedé z Havlindy, která usiluje o kultivaci komunitního života obyvatel čtvrti a zprostředkování jejich zájmů veřejné správě.^[8]

Z období 1. poloviny 20. století se v Havlíčkově kolonii nachází řada hodnotných staveb, z nichž některé spadají pod památkovou ochranu.

• Dvojdům v ulici Marie Vydrové 14/16 a rodinný dům v Zeyerově 10 (1911–1912, arch. Josef Pfeffermann), první realizace družstva Havlíček^[2]
• Vila Karla Fabiána (1912–1913, arch. František Petráš) ve stylu geometrické moderny či secese (Vrchlického nábřeží 10)^[9]
• Vila Ernestiny Westenové (1912–1913, arch. Hans Dworzak a Pompeo Ritter von Wolff) odrážející folkloristické tendence v secesní architektuře a dobový vídeňský novoklasicismus (Dukelská 23)^[10][11]
• Rodinné domky vystavěné stavebním družstvem Havlíček v bloku mezi ulicemi Marie Vydrové, Na nábřeží, Mayerova a Dukelská a v severní části bloku mezi ulicemi Marie Vydrové, Dukelská, Zeyerova a Budovcova (1913–1915)^[2]
• Vila stavebního podnikatele Františka Petráše (1915–1916, přístavba 1929) dle svého návrhu a s použitím vlastních konstrukčně stavebních prvků, zejména betonové skořepiny pro střechu a pohledových cihel Petrášek v exteriéru (Dukelská 25)^[12][13]
• Bytové domy stavebního družstva Havlíček z průběhu 20. let projektované Františkem Petrášem (Roháče z Dubé 6 a 8, Čechova 36 a Marie Vydrové 23) či Františkem Peškem (Roháče z Dubé 2 a Zeyerova 3). Fasády čtyř z nich byly doplněny reliéfy čtyř osobností české historie (Jan Roháč z Dubé) a českojazyčné literatury (K. H. Borovský, Svatopluk Čech a Julius Zeyer)^[2]
• Funkcionalistiká vila manželů Svobodových (1931, arch. Karel Chochola) v Dukelské 66.^[14][15]
• Nájemní dům na nároží ulic Čechovy a Roháče z Dubé (1932) s restaurací Havlíček (Čechova 34)^[2]
• Nájemní domy Československé tabákové režie (1933, arch. Karel Chochola) pro zaměstnance nedaleké tabákové továrny (Marie Vydrové, Čechova a Roháče z Dubé)^[16][17]
• Funkcionalistický rodinný dům Aloise Zimmermanna (1932–1933, arch. Richard Podzemný, Kamil Ossendorf, Hans Richter) se dvěma byty (Dukelská 76)^[18]
• Funkcionalistiký rodinný dům JUDr. Františka Švece (1933–1934, arch. Richard Podzemný, Kamil Ossendorf, Hans Richter) ovlivněný architektonickými koncepcemi Le Corbusiera (Dukelská 80)^[19][20]
• Funkcionalistická vila Františka Petráše (1939–1940) podle vlastního návrhu s keramickým obkladem na fasádní ploše schodiště (Dukelská 95)^[21]

Do podoby čtvrti zasáhla i výstavba dalších desetiletí, např. stavbou vícepodlažních bytových domů ve stylu socialistického realismu v 1. polovině 50. let na Vrchlického nábřeží a v ulicích Mánesova, Polní, Budovcova a Čechova. Na boční fasádě posledně jmenovaného byl podle návrhu českobudějovického malíře Jana Hally proveden rozměrný výjev výlovu rybníka v technice sgrafito.   

Do Havlíčkovy kolonie zasahují tyto ulice:

• Vrchlického nábřeží
• Brožíkova
• Havlíčkova
• Na Nábřeží
• Dukelská
• Zeyerova
• Čechova
• Polní
• Luční
• Roháče z Dubé
• Marie Vydrové
• Mayerova
• Budovcova
• Kaplířova
• Karla Buriana

• 
  Vila Ernestiny Westenové (1912–1913)
• 
  Vila Ernestiny Westenové (1912–1913)
• 
  Rodinný dům v Zeyerově 10 (1911–1912), jedna z první realizací stavebního družstva Havlíček
• 
  Vila Františka Petráše (1915–1916)
• 
  Rodinný dům JUDr. Františka Švece (1933–1934), čelní pohled
• 
  Rodinný dům Františka Švece (1933–1934)
• 
  Druhá vila Františka Petráše (1939–1940)
• 
  Jan Halla, Výlov rybníka, 1954, sgrafito na boční fasádě bytového domu v Čechově ulici

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Havlíčkova kolonie na Wikimedia Commons
• Havlíčkova kolonie v Encyklopedii Českých Budějovic
• Jak se žije v... Havlíčkově kolonii (BUDLive, 2018)
• web místní iniciativy Sousedé z Havlindy