Hans-Dietrich Genscher
6. Spolkový ministr zahraničních věcí Německa
Ve funkci: 17. květen 1974 – 17. září 1982
Předchůdce	Walter Scheel
Nástupce	Helmut Schmidt
Ve funkci: 1. říjen 1982 – 17. května 1992
Předchůdce	Helmut Schmidt
Nástupce	Klaus Kinkel
Spolkový ministr vnitra Německa
Ve funkci: 22. říjen 1969 – 16. května 1974
Předchůdce	Ernst Benda
Nástupce	Werner Maihofer
Stranická příslušnost
Členství	FDP, LDPD (1946-52), NSDAP (1945)
Narození	21. března 1927 Reideburg, Německá říše Německá říše
Úmrtí	31. března 2016 (ve věku 89 let)
Příčina úmrtí	srdeční zástava
Místo pohřbení	Rheinhöhenský hřbitov
Choť	Barbara Schmidtová Genscherová
Sídlo	Wachtberg
Alma mater	Univerzita Martina Luthera (od 1946) Lipská univerzita (do 1949) Hamburská univerzita Hans-Dietrich-Genscher-Gymnasium
Profese	politik, advokát, přísedící, vysokoškolský učitel, spisovatel literatury faktu, voják, ministr vnitra a ministr zahraničí
Náboženství	protestantismus
Ocenění	velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (1973) velký záslužný kříž s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1975) Řád proti šílené vážnosti (1979) velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1979) Karl-Valentin-Orden (1982) … více na Wikidatech
Podpis
Webová stránka	www.genscher.de
Commons	Hans-Dietrich Genscher
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hans-Dietrich Genscher (21. března 1927 Reideburg – 31. března 2016^[1]) byl německý politik za stranu FDP.^[2] V letech 1974–1992 (s dvoutýdenní pauzou v roce 1982) byl ministrem zahraničí a vicekancléřem Německa, v těchto funkcích byl historicky nejdéle. Byl ministrem vnitra v době aféry Güntera Guillauma. V roce 1991 byl předsedou OBSE, jeho nástupcem v této funkci byl Jiří Dienstbier.

Po krátkém americkém zajetí^[3] (do Wehrmachtu nastoupil jako dobrovolník v lednu 1945) složil roku 1946 maturitní zkoušku, posléze onemocněl tuberkulózou.^[4][5] Na univerzitě v Halle studoval právo.^[6]

V letech 1958–1966 byl ženatý s Luise Schweitzer, s níž má dceru.^[7] Zemřel v březnu roku 2016 na selhání srdce.^[8]

Od svých sedmnácti let člen NSDAP, po válce člen východoněmecké LDP. V Lipsku, kde studoval, zakládal FDJ. Do západoněmecké FDP vstoupil záhy poté co v srpnu 1952 emigroval přes západní Berlín z východní zóny.

30. září 1989 Hans-Dietrich Genscher z balkonu pražského velvyslanectví NSR v Lobkovickém paláci oznámil uprchlíkům – desetitisícům občanů tehdejší Německé demokratické republiky, kteří se rozhodli na západoněmecké ambasádě žádat o azyl a povolení odcestovat do NSR, že jim bude umožněno vycestovat na svobodu.

• velký záslužný kříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo – 1973^[9]
• velký záslužný kříž s hvězdou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo – 1975
• Řád za zásluhy Severního Porýní-Vestfálska – Severní Porýní-Vestfálsko, 2007
• Řád za zásluhy Saska-Anhaltska – Sasko-Anhaltsko, 11. září 2010^[10]

• rytíř velkokříže Řádu Isabely Katolické – Španělsko, 1977
• velkokříž Řádu Kristova – Portugalsko, 19. května 1978^[11]
• velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku – Rakousko, 1979^[12]
• rytíř velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 18. září 1979^[13]
• velkokříž Řádu svatého Jakuba od meče – Portugalsko, 23. prosince 1980^[11]
• rytíř velkokříže Řádu Karla III. – Španělsko, 28. září 1981^[14]
• velkokříž Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 12. prosince 1984^[11]
• velkokříž Řádu čestné legie – Francie, 1986
• velkokříž Řádu za zásluhy – Portugalsko, 31. října 1987^[11]
• velkokříž Záslužného řádu Maďarské republiky – Maďarsko, 1992
• velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky – Polsko, 1992
• Řád knížete Trpimira – Chorvatsko, 15. ledna 1996 – udělil prezident Franjo Tuđman za zvláštní zásluhy při rozvoji přátelských vztahů mezi Chorvatskem a Německem, za to že jako ministr zahraničních věcí významně přispěl k mezinárodnímu uznání Chorvatska díky své angažovanosti a politické činnosti, čímž pomohl dosáhnout jeho nezávislosti^[15]
• Řád kříže země Panny Marie I. třídy – Estonsko, 18. února 1997^[16]
• velkokříž Řádu litevského velkoknížete Gediminase – Litva, 2. září 1998^[17]
• velkodůstojník Řádu tří hvězd – Lotyšsko, 17. října 1997 – udělil prezident Guntis Ulmanis^[18]
• Řád knížete Jaroslava Moudrého II. třídy – Ukrajina, 2001
• Řád bílého dvojkříže II. třídy – Slovensko, 8. ledna 2013 – udělil prezident Ivan Gašparovič^[19]

• Cena kněžny asturské – 1990
• čestný občan Halle – 1991
• čestný občan Berlína – 1993^[20]

• 
  Hans-Dietrich Genscher (1)
• 
  Hans-Dietrich Genscher (2)
• 
  Tabulka s památnou větou spolkového ministra zahraničí Hanse-Dietricha Genschera z roku 1989
• 
  Barbara Genscher, manželka Hanse-Dietricha Genschera

• HEUMANN, Hans-Dieter. Hans-Dietrich Genscher: Die Biographie. 1. vyd. [s.l.]: Ferdinand Schöningh Verlag, 2011. 346 s. 
• RITTER, Gerhard A. Hans-Dietrich Genscher: das Auswärtige Amt und die deutsche Vereinigung. 1. vyd. [s.l.]: C.H.Beck Verlag, 2013. 263 s. 

• Zündfunke aus Prag. Wie 1989 der Mut zur Freiheit die Geschichte veränderte, s Karel Vodička. dtv, München 2014, ISBN 978-3-423-28047-1.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hans-Dietrich Genscher
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hans-Dietrich Genscher na Wikimedia Commons
• Osoba Hans-Dietrich Genscher ve Wikicitátech
• Oficiální stránky politika