Gaetano Scirea
Datum narození	25. května 1953
Místo narození	Cernusco sul Naviglio, Itálie
Datum úmrtí	3. září 1989 (ve věku 36 let)
Místo úmrtí	Babsk, Polsko
Výška	178 cm
Hmotnost	75 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový obránce
Mládežnické kluby
1967–1972 Atalanta
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly) 1972–1974 1974–1988 Atalanta Juventus 05800(1) 3770(24)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1975–1986 Itálie 07800(2)
Úspěchy
Mistrovství světa 1982 Itálie 1. italská fotbalová liga 1974/75 Juventus 1976/77 Juventus 1977/78 Juventus 1980/81 Juventus 1981/82 Juventus 1983/84 Juventus 1985/86 Juventus Pohár UEFA 1976/77 Juventus Pohár PMEZ 1982/83 Juventus 1984/85 Juventus Pohár PVP 1983/84 Juventus Interkontinentální pohár 1985 Juventus Superpohár UEFA 1984 Juventus
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gaetano Scirea (25. květen 1953, Cernusco sul Naviglio, Itálie – 3. září 1989, Babsk, Polsko) byl italský fotbalový obránce.

Svou hrou připomínal Beckenbauerera. Nikdy za svou kariéru nebyl vyloučen, což pro obránce bylo velmi vzácné.^[1] Celkem 14 let působil v Juventusu se kterým vyhrál celkem 14 trofejí a nastoupil do 552 utkání, což byl do roku 2008 rekord klubu. V roce 2011 byl uveden do Italské síně slávy italského fotbalu.^[2]

V roce 1982 se stal z reprezentací mistrem světa na MS 1982.

Již od roku 1967 byl hráčem Atalanty, kde hrál od mládežnických kategorií na pravém křídlu v útoku. Až postupem času se vypracoval na post záložníka a jako střední obránce debutoval v nejvyšší lize v zahajovacím utkání sezony 1972/73 proti Cagliari (0:0).^[3] V sezoně odehrál 20 utkání, které ale nezachránil od sestupu do druhé ligy. V následující sezoně jej trenér Heriberto Herrera nasazoval do každého utkání ve druhé lize. Jedinou branku za Atalantu vstřelil 12. května 1974 proti Brindisi (1:2).^[4] Po celkem 70 odehraných utkání jej koupil Juventus.

Do Juventusu odešel za 700 milionů lir a plus hráči Giorgio Mastropasqua, Gianpietro Marchetti a Giuliano Musiello.^[5] Klub jej koupil hlavně kvůli Salvadorimu, který chtěl skončit s fotbalem. Stal se tak stabilním členem obranné pětice: Cuccureddu, Gentile, Spinosi a Morini. Hned v první sezony slavil první titul v kariéře. V sezoně 1976/77 vyhrál s Bianconeri titul i pohár UEFA. V sezoně 1981/82 slavil již pátý titul, ale pro Bianconeri to byl dvacátý celkově a tak mohli mít na dresu dvě zlaté hvězdy.

Další vítězství v evropských pohárech zaznamenal v sezoně 1983/84 když vyhrál pohár PVP a v následující sezoně získal pohár PMEZ. Tak zkompletoval všechny evropské poháry. Ještě se mu podařilo získal Superpohár UEFA 1984 i Interkontinentální pohár 1985. Do fotbalového důchodu odešel ve věku 35 let, na konci sezóny 1987/88, po 377 ligových zápasech a celkem 552 v černobílém dresu. S Bianconeri vyhrál celkem 7 titulů (1974/75, 1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82, 1983/84, 1985/86), dále dva italské poháry (1978/79, 1982/83) a všechny evropské poháry a stal se tak se spoluhráčem Cabrinim, který vyhrál všechny oficiální klubové fotbalové soutěže.^[6]

Když ukončil fotbalovou kariéru, začal se věnovat trenéřině. Jakmile získal licenci, v létě 1988 mu Boniperti nabídl roli asistenta trenéra u Bianconeri. Nabídku přijal a zastával funkci až do své předčasné smrti v roce 1989. Dne 3. září byl mu přidělen úkol, že má sledovat příštího soupěře v poháru UEFA Polský klub Górnik Zabrze. Při zpáteční cestě do Varšavy, odkud měl letět do Turína v doprovodu místního řidiče, tlumočníka a manažera Górniku v autě Polski Fiat 125p. Cestou byl jejich automobil zasažen dodávkou poblíž Babska. Obě auta začala, díky přapravě kanystrů benzínu hořet. Z cestujících se zachránil pouze manažer polského týmu, protože seděl na předním sedadle, který po otevření dveří při nárazu zezadu se mu podařilo z vozidla vystoupit. Pro ostatní byl náraz osudný, vzhledem k tomu, že podle výsledků pitvy neutrpěli při nárazu zranění. Gaetano byl zachráněn a převezen do nedaleké nemocnice Rawa Mazowieckaale kvůli hlášeným těžkým popáleninám nemohli lékaři udělat nic jiného, než konstatovat jeho smrt.^{[7][8][9][10]}

Po smrti byly po něm pojmenováno spoustu turnajů a ceny.^[11] Město Turín v roce 2008 po něm pojmenovala ulici ve čtvrti Mirafiori Sud.^[12] Klub Juventus, jehož byl kapitánem, pokřtili na jeho počest jižní sektor na Stadio delle Alpi. V roce 2011 mu turínský klub věnoval jednu z padesáti pamětních hvězd na chodníku slávy Juventus Stadium. Dne 21. listopadu 2012 přejmenovalo třídu, která vede před hlavním vchodem na stadion na Corso Gaetano Scirea (dříve Corso Grande Torino).^[13]

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	MS 1978	1 zápas ve skupině	2. 6.	Francie	90	0	2:1[14]
		2 zápas ve skupině	6. 6.	Maďarsko	90	0	3:1[15]
		3 zápas ve skupině	10. 6.	Argentina	90	0	1:0[16]
		1 zápas v semifinálové skupině	14. 6.	NSR	90	0	0:0[17]
		2 zápas v semifinálové skupině	18. 6.	Rakousko	90	0	1:0[18]
		3 zápas v semifinálové skupině	21. 6.	Nizozemí	90	0	1:2[19]
		o 3. místo	24. 6.	Brazílie	90	0	1:2[20]
	ME 1980	1 zápas ve skupině	12. 6.	Španělsko	90	0	0:0[21]
		2 zápas ve skupině	15. 6.	Anglie	90	0	1:0[22]
		3 zápas ve skupině	18. 6.	Belgie	90	0	0:0[21]
		o 3. místo	21. 6.	Československo	120	0	1:1 (8:9 na pen.)[23]
	MS 1982	1 zápas v první skupin. fáze	14. 6.	Polsko	90	0	0:0[24]
		2 zápas v první skupin. fáze	18. 6.	Peru	90	0	1:1[25]
		3 zápas v první skupin. fáze	23. 6.	Kamerun	90	0	1:1[26]
		1 zápas ve druhé skupin. fáze	29. 6.	Argentina	90	0	2:1[27]
		2 zápas ve druhé skupin. fáze	5. 7.	Brazílie	90	0	3:2[28]
		Semifinále	8. 7.	Polsko	90	0	2:0[29]
		Finále	11. 7.	NSR	90	1	3:1[30]
	MS 1986	1 zápas ve skupině A	31. 5.	Bulharsko	90	0	1:1[31]
		2 zápas ve skupině A	5. 6.	Argentina	90	0	1:1[32]
		3 zápas ve skupině A	10. 6.	Jižní Korea	90	0	3:2[33]
		čtvrtfinále	17. 6.	Francie	90	0	0:2[34]

• 7× vítěz italské ligy (1974/75, 1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82, 1983/84, 1985/86)
• 2× vítěz italského poháru (1978/79, 1982/83)
• 1x vítěz poháru PMEZ (1984/85)
• 1x vítěz poháru UEFA (1976/77)
• 1x vítěz poháru PVP (1983/84)
• 1x vítěz evropského superpoháru (1984)
• 1x vítěz interkontinentálního poháru (1985)

• 3× na MS (1978, 1982 - zlato, 1986)
• 1× na ME (1980)

• All Stars team na ME 1980
• člen Síně slávy Italského fotbalu (2011)
• kandidát na Zlatý míč – nejlepší tým (10. místo v roce 2020)

Zlatý límec za sportovní zásluhy (2017)^[35]

Medaile za atletickou statečnost (1982)^[36]

Medaile za atletickou statečnost (1975)^[37]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gaetano Scirea na italské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gaetano Scirea na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarktu
• Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky)

• Seznam italských fotbalových reprezentantů