Farnham Maxwell-Lyte
Narození	10. ledna 1828 Devon
Úmrtí	4. března 1906 (ve věku 78 let) Londýn
Alma mater	Kristova kolej
Povolání	fotograf, inženýr, báňský inženýr a chemik
Rodiče	Henry Francis Lyte a Anne (Maxwell) Lyte
Manžel(ka)	Eleanora Julia Bolton (od 1851)
Děti	Ida Mary Maxwell-Lyte Alice Anne Maxwell-Lyte Cecil Henry Maxwell-Lyte Eleanora Gertrude Maxwell-Lyte Beatrice Katharine Maxwell-Lyte
Ocenění	Fellow of the Chemical Society
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Farnham Maxwell-Lyte (někdy Farnham Maxwell Lyte ) (10. ledna 1828 – 4. března 1906) byl anglický chemik a průkopník řady technik v oblasti fotografického zpracování. Jako fotograf je známý pohledy na francouzské Pyreneje.

Maxwell-Lyte se narodil 10. ledna 1828 v Brixhamu, Devonu, jako páté a poslední dítě básníka a skladatele Henryho Francise Lyteho (autora chvalozpěvu Abide with Me) a Anně Maxwellové.^[1] V roce 1851 se oženil s Eleanorou Julií Boltonovou (1828 - 1896), dcerou Cornelia H. Boltona z Faithleggu, Hrabství Waterford,^[1] se kterou měli pět dětí. Jeho syn Cecil Henry Maxwell-Lyte si 4. října 1894 vzal Hon. Mary Lucy Agnes Stourtonovou, dceru barona Alfreda Josepha Stourtona a Mary Margarety Corballové.^[2]

Farnhamovi bylo 16 let, když se poprvé setkal s fotografií a slyšel zprávy o novém vynálezu kalotypie Williama Henryho Fox Talbota.^[3] V roce 1846 nastoupil na školu Christ's College v Cambridge, kde v roce 1851 absolvoval obor chemické inženýrství s titulem BA a titul MA získal v roce 1863.^[4] Po absolvování Cambridge se stal důstojníkem a byl spolupracovníkem Smeatonian Society of Civil Engineers a spolupracovníkem Chemical Society.^[1]

V roce 1853 odcestoval kvůli špatnému zdraví do Luz-Saint-Sauveur v Pyrenejích^[5] a v roce 1856 se k němu připojila jeho rodina.^[3] Usadil se v Pau a navštěvoval Anglický kroužek, kde se seznámil se skupinou fotografů včetně Johna Stewarta, Jean-Jacquese Heilmanna, Pierra Langlumée nebo Louise Désiré Blanquart-Evrarda, kteří byli známí jako "Group of Pau" ("Skupina Pau"). Ve Francii žil od roku 1853 do roku 1880. V roce 1854 byl jedním ze zakladatelů společnosti Société française de photographie a byl také čestným členem Královské fotografické společnosti.^[1]

Jako chemik a fotograf Maxwell-Lyte je autorem mnoha vylepšení v oblasti techniky fotografického zpracování, práce s kolodiem a voskovým papírem a zavedení procesu svého vlastního vynálezu, který nazval métagélatine; tento proces byl přijat několika fotografy^[1] a je popsán jako "Metagelatine Dry Process" ve Wilsonově díle Cyclopedic Photograp.^[6] In 1854 he wrote up the results of his investigations into what became known as the "honey" process.^[1][7]

Jednalo se o "metodu zlepšování mokrého kolodiového procesu prodloužením životnosti senzibilizované (citlivé) desky".^[3] Jak název naznačuje, v tomto procesu se med používal nejen jako konzervační roztok, tak i jako zásyp^[6] (vydání magazínu Notes and Queries ze 17. června 1854 obsahuje jeho popis a analýzu jeho experimentů s procesem).^[3] Maxwell-Lyteův dopis se objevil čtrnáct dní poté, co George Shadbolt, bývalý redaktor časopisu British Photographic Journal, kontaktoval nezávislou fotografickou společnost (nyní společnost Royal Photographic Society) a uvedl svůj popis stejného experimentu s medem.^[8]

Byl jedním z průkopníků, kteří při vyvolávání fotografií vkládali do krajinné fotografie náhradní oblohu, aby zmírnili problémy citlivosti kolodiových desek. (Obloha byla v mnoha případech přexponovaná a bez kresby.) Techniku popsal 6. listopadu 1861 v dopisu redakci časopisu Moniteur de la photographyie.^[9] V dubnovém vydání časopisu British Journal of Photography publikoval své poznatky o přítomnosti "anti-chloru" ve fotografickém papíru, což je látka, která ohrožuje stabilitu stříbrných tisků.^[3] Představil mimo jiné také boraxové a fosfátové tonizační koupele, které se používají dodnes (2009), stejně jako průkopnické použití jodidu.^[1]

Maxwell-Lyte pořizoval scénické snímky ještě před tím, než komerční fotografové začali fotografovat a prodávat ve velkém nákladu pohlednice. Což byla typická práce komerčního fotografa v šedesátých a sedmdesátých letech 19. století.^[10] Dan Younger v poznámkách k výstavě starožitných fotografií na Kenyon College uvedl:

Bohatí amatérští fotografové ve Velké Británii - většinou šlechtici s velkými pozemky - fotografovali v 50. letech 19. století bez širokého publika mimo jejich vlastní okruh, a proto s malým nebo žádným komerčním úmyslem (příklad tohoto amatérského období je vidět na tiscích na slaném papíru Maxwella Farnhama Lyteho). Privilegovovaní amatéři se snažili prostřednictvím malých výměnných klubů vzájemně komunikovat o technických a estetických možnostech fotografie své doby.^[10]

Maxwell-Lyte v Pyrenejích fotografoval hory, vesnice, vodopády a mosty, často vystavoval své fotografie pod záštitou Société française de photographyie.^[3] Vystavoval téměř každoročně od roku 1855 do roku 1865 ve městech jako je Londýn, Glasgow, Edinburgh nebo Paříž a získal několik mezinárodních ocenění: v roce 1855 získal stříbrnou medaili na expozice Universelle v Paříži,^[11] a jeho cyklus Pyrenean landscapes (Pyrenejské krajiny) získal v roce 1859 zlatou medaili v Bordeaux. Také pravidelně předkládal fotografie na výročních výstavách Photographic Society of Scotland v Edinburghu, své příspěvky posílal poštou z domu v Pau a získal stříbrné medaile na 5. výstavě (za Pierrefith) a 7. výstavě (za Lac d'Oo).^[11][12] Ohledně důkladnosti jeho instrukcí pro přepravu jeho křehkých tisků z Pau do Skotska otiskly noviny Daily Scotsman z 26. prosince 1859:

Maxwell Lyte: Bagneres di Bigonne [sic] – Vynikající exemplář. Další exempláře stejného umělce jsou podobně dobré; a šťastně dodáváme, že poškození, které tyto krásné pohledy utrpěly propíchnuty hřebíkem při dopravě do této země, byly obratně opraveny a jejich celkový účinek není narušen.^[11]

Několik jeho fotografií bylo v roce 1858 zahrnuto ve svazku Pyrenejské pohledy s názvem Vues, costumes et monuments des Pyrénées, copies de grands maîtres.^[3]

V roce 1864 byl Maxwell-Lyte jedním z zakladatelů společnosti Société Ramond, která se věnovala etnografickému a vědeckému studiu Pyrenejí. Ačkoli se nezúčastnil prvního setkání v hotelu des Voyageurs v Gavarnie, kterého se zúčastnili Henry Russell, Charles Packe, Émilien Frossard a jeho dva synové,^[13] navštívil druhé setkání ve Frossardově domě v Bagnères-de-Bigorre. Na této schůzi byly stanoveny pravidla pro přijímání členů, společnost dostala své jméno a bylo rozhodnuto o výkonných funkcích; Maxwell-Lyte byl zvolen jako první vicepresident společnosti.^[13] Z iniciativy Société Ramond byla vybudována observatoř Pic du Midi de Bigorre.^[13] Před jeho stavbou Maxwell-Lyte uskutečnil pozorování velkým dalekohledem a fotografoval zatmění Slunce 18. července 1860. Také provedl meteorologická pozorování a po dvou letech zaznamenávání teploty stanovil průměrnou teplotu na Bagnères-de-Bigorre.

Maxwell-Lyte se zřekl fotografování, když se s rodinou přestěhoval do města Dax.^[3] Vrátil se ke své původní profesi důlního inženýra, koupil sirné prameny Moudangu a solný důl v Daxu, ale nebyl úspěšný. Zemřel náhle v roce 1906 v rezidenci Finborough Road v jižním Kensingtonu v Londýně a byl pohřben na St Mary Boltons v Kensingtonu.^[1] Ve svém přehledu z roku 1906 zaznamenal jeho smrt britský časopis British Journal of Photography a otiskl následující text:

Smrtí Farnhama Maxwella Lyteho přišla fotografie o jednoho ze svých pracovitých pionýrů, ačkoli jeho aktivní spojení s fotografií trvalo jen asi šestnáct let - od roku 1854 do roku 1870. Jeho nejvýznamnějším úspěchem ve fotografickém procesu však byl vynález tzv. "medového" procesu, díky kterému mohla být mokrá kolodiová deska zachována v provozuschopném stavu několik dní ... Pan Lyte byl také jeden z prvních, který poukázal na "anti-chlorové" nečistoty v papírech a jejich nebezpečí pro fotografie obsahující stříbro. Byl původcem boraxových a fosfátových tonizačních koupelí a zavedením jodu do emulze kolodií pro lepší barevné vykreslování.^[8]

• 
  Interiér kostela, 1850
• 
  Cesta do Eaux-Chaudes, Pyreneje, 1850
• 
  Eaux-Chaudes, Pyreneje, 1850

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Farnham Maxwell-Lyte na anglické Wikipedii.

• Henri Beraldi, Cent ans aux Pyrénées, Paříž, 1898–1904, 7 volumes in octavo. Republished by Les Amis du Livre Pyrénéen, Pau, 1977; then by Librairie des Pyrénées et de Gascogne, Pau, 2001
• Paul Mironeau, Christine Juliat, Lucie Abadia, Pyrénées en images. De l'œil à l'objectif. 1820–1860 (cat. exp.), musée national du Château de Pau, 1996, str. 128
• Hélène Saule-Sorbé, Les Pyrénées photographiées de Farnham Maxwell Lyte, extrait du Bulletin de la Société Ramond, 2004
• Obituary, The Times, 6. března 1906

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Farnham Maxwell-Lyte na Wikimedia Commons