V Evropě je pět ministátů, které jsou často blízce propojeny s větším sousedem. V současné době mají evropské ministáty s Evropskou unií zvláštní vztahy. Někdy je pro malý počet obyvatel považován za ministát i Island,^[1] který je členem Evropského hospodářského prostoru.

Andorra je v celní unii s EU od roku 1991, kdy vstoupila platnost dohoda mezi unií a Andorrským knížectvím.^[2] Dohoda se však nevztahuje na zemědělské produkty.^[3] I když Andorra není součástí schengenského prostoru, občané zemí Schengenu obvykle mohou vstoupit na území Andorry bez větších problémů. 15. listopadu 2004 byla podepsána smlouva o zdanění úspor, která vešla v platnost 1. července 2005.^[4]

Andorra je jediný z ministátů, který používá euro na základě dohod přímo s Evropskou unií, nikoli s některým jejím členským státem. Před zavedením eura používala francouzský frank a španělskou pesetu. Andorra získala právo razit andorrské euromince od 1. července 2013^[5], první mince se však k obyvatelům pyrenejského státu dostaly v prosinci 2014.

Po tom, co 1. ledna 1995 vstoupilo Lichtenštejnsko do EFTA, je od 1. května 1995 jako jediný z ministátů členem Evropského hospodářského prostoru.^[6] Tím se otevřelo evropskému jednotnému trhu a částečné aplikaci evropského práva. 28. února 2008 podepsalo Lichtenštejnsko Schengenskou smlouvu.^[7] Následně byla smlouva plně implementována 19. listopadu 2011 a lichtenštejnské území je tedy součástí Schengenského prostoru.^[8]

Lichtenštejnsko není členem eurozóny, platí se zde švýcarským frankem.

Monako přijímá politiku Evropské unie skrze zvláštní vztahy s Francií.^[9] Je plnohodnotným členem celní unie a přijímá opatření EU týkající se DPH a spotřební daně. Monako je de facto i členem Schengenského prostoru (opět díky vztahům s Francií) a eurozóny (razí své vlastní euromince, dříve mělo monacký frank). Monacké knížectví realizuje evropské směrnice na zdanění úroků ze spoření.^[10]

Základ oficiálních vztahů San Marina a Evropského společenství se datuje zpět do roku 1983.^[11] Od roku 2002 je San Marino v celní unii s Evropskou unií.^[12] Také je členem eurozóny (od roku 2002 razí vlastní euromince)^[13] a má otevřené hranice s Itálií a tím i s EU.

Vatikán není s EU v celní unii ani není součástí Schengenského prostoru, ale má otevřené hranice. Stejně jako San Marino, razí Vatikán od roku 2002 (po podpisu měnové smlouvy) své vlastní euromince.^[14] 1. ledna 2010 vešla v platnost nová měnová smlouva, která vznikla kvůli nedostatkům té předchozí.^[15]

Ministáty	Aplikace evropského práva	Vymahatelnost u místních soudů	Schengenský prostor	Daňová politika EU	Celní unie EU	Evropský hospodářský prostor	Eurozóna
Andorra Andorra	minimální	nejasná	ne	ne	částečně[3]	ne	ano[p 1]
Lichtenštejnsko Lichtenštejnsko	částečně	nejasná	ano[8]	ne	ne	ano[6]	ne
Monako Monako	s výjimkami	nejasná	ano[p 2]	ano[16][p 2]	ano[17][p 2]	částečně	ano[p 2]
San Marino San Marino	minimální	nejasná	otevřené hranice	částečně[18][p 3]	částečně[12]	ne	ano[13][p 3]
Vatikán Vatikán	ne	ne	otevřené hranice[p 4]	ne	ne	ne	ano[p 3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Microstates and the European Union na anglické Wikipedii.