Eugen Brikcius
Eugen Brikcius (8. listopadu 2014)
Narození	30. srpna 1942 (82 let) Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Bydliště	Vídeň
Vzdělání	FF UK v Praze, University College, London
Povolání	spisovatel, básník, filozof, autor happeningů
Ocenění	Cena Jaroslava Seiferta za rok 2015 Rakouský čestný kříž za vědu a umění I. třídy v roce 2017
Choť	Zuzana Brikcius (sňatek 1984)
Děti	Anna Brikciusová dcera František Brikcius syn Eugen Brikcius syn
Příbuzní	František Stupka prastrýc
člen PEN klubu
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eugen Brikcius (* 30. srpna 1942, Praha) je český spisovatel píšící rovněž latinsky, básník, filozof, esejista a výtvarník.

Po maturitě vystřídal mnoho zaměstnání (byl mj. přidavačem, řidičem, pomocným dělníkem nebo programátorem). V letech 1966 až 1968 dálkově studoval filozofii a sociologii na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity v Praze, v letech 1968–1970 studoval filozofii na University College v Londýně, na konci šedesátých let pořádal happeningy, v sedmdesátých letech se živil jako výtvarník ve svobodném povolání. V letech 1973–1974 byl osm měsíců vězněn za hanobení Sovětského svazu. V roce 1976 podepsal prohlášení Charta 77 a v lednu 1980 se z politických důvodů vystěhoval do Rakouska. Studia dokončil v roce 1982 disertační prací Ontological Argument. V roce 1984 se oženil se Zuzanou, se kterou se mu narodil syn Eugen. Dnes je ve svobodném povolání a žije mezi Prahou a Vídní. Po roce 1990 navázal na své happeningy organizováním „konceptuálních akcí“.^[1] Se svou ženou Zuzanou pořádá v Praze každoročně Literární výlety^[2] a od roku 2007 pouliční plakátové výstavy slovem i obrazem. Je členem mezinárodního PEN klubu.^[3]

Dvě z jeho dětí, Anna a František, jsou violoncellisté.^[4] Jeho třetím potomkem je syn Eugen ml.^[5]

• 1979 Nuda in cactum (Holou na kaktus), Circum venit baculum (Chodí pešek okolo) (sbírky latinsky psaných básní vydané v samizdatu)
• 1991 Vyložení umělci aneb Kunsthistorické pohádky - k přečtení on-line na Art for Good nový život výstav Archivováno 28. 11. 2018 na Wayback Machine.
• 1992 Sebraný spis
• 1993 Poslyšte osobo
• 1993 Cadus rotundus = Sud kulatý (latinské básně v překladu Pavla Šruta a Šrutovy básně v Brikciově překladu do latiny)
• 1995 Útěcha z mystifikace
• 2000 Eugeniální verše
• 2002 Sny Eugena Brikciuse (knižní podoba stejnojmenného pořadu ČT z roku 2001)
• 2003 Spanilá jízda a jiné krásné prózy
• 2004 Řecká modř (výbor z nepublikovaných veršů vydal Spolek českých bibliofilů)
• 2005 Rozmarné volání
• 2008 Z milosti těla
• 2010 Mesón El Centro
• 2011 Spouštění s milou
• 2012 Platný příběh
• 2012 Můj nejlepší z možných životů
• 2013 A tělo se stalo slovem (souborná rekapitulace esejistického a básníckého díla)
• 2014 Jen se mi neprobuď ze sna
• 2016 Nepředmětná odysea
• 2017 Postila
• 2018 Ontologický důkaz
• 2021 Eugen Brikicus uvádí (soubor rozhovorů, ed. Radim Kopáč)
• 2022 Román
• 2022 Leopoldiana

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eugen Brikcius na Wikimedia Commons
• Osoba Eugen Brikcius ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Eugen Brikcius
• Eugen Brikcius v informačním systému abART
• Eugen Brikcius ve Slovníku české literatury po roce 1945
• Portál české literatury: Eugen Brikcius
• Eugen Brikcius v Databázi knih
• Pořad Quo vadis z roku 2006 na stránkách Českého rozhlasu
• Eugen Brikcius na Měsíci autorského čtení: https://www.youtube.com/watch?v=Wr-pHlFJ3Pk
• POUŤ DO BRANDÝSA A STOLOVÁNÍ - happeningy Křižovnické školy humoru bez vtipu, režie Rudolf Němec, komentuje Eugen Brikcius, on-line na Art for Good nový život výstav Archivováno 28. 11. 2018 na Wayback Machine.
• KUKLENÍ A SLUNEČNÍ HODINY - happeningy Křižovnické školy humoru bez vtipu, režie Rudolf Němec, komentuje Eugen Brikcius, on-line na Art for Good nový život výstav Archivováno 28. 11. 2018 na Wayback Machine.
• A SLOVO SE STALO TĚLEM - podrobné zpracování happeningů "cvičení" Eugena Brikciuse včetně fotografií, textů, kritik a dobového kontextu na Art for Good nový život výstav Archivováno 23. 9. 2016 na Wayback Machine.