Ekologická amplituda je míra tolerance organismu vůči vnějším podmínkám. Lze ji vyznačit do grafu pro každou ze specifických vlastností biotopu, jako je teplota, salinita nebo obsah dusíku v půdě, a většinou má podobu Gaussova rozložení, což znamená, že existuje určité optimum, pro které funguje organizmus nejlépe. Druhy mohou být euritopní, tedy mít širokou ekologickou amplitudu a tím pádem být široce rozšířené do mnoha biotopů, nebo stenotopní, kdy se jedná o vzácné druhy uzpůsobené na specifické podmínky jednoho biotopu.^[1]

Míra tolerance organismu vůči nějakému faktoru se nazývá ekotolerance.

Přizpůsobování se rostlin na podmínky klimatu většinou probíhá tak, že se celá průměrná ekologická amplituda druhu posouvá směrem k existujícím podmínkám. Zákon minima říká, že pro výskyt druhu je určující ekologická amplituda, která je pro dané prostředí na minimu.