Svatý Efrém Syrský
učitel církve
Narození	kolem 306 Nisibis (dnešní Nusaibin, Turecko)
Úmrtí	9. června 373 Edessa (dnes Urfa, Turecko)
Příčina úmrtí	mor
Svátek	28. leden – pravoslaví; 8. červen – Skotská episkopální církev; 9. červen – římskokatolická církev a anglikánská církev; 18. červen – Maronitská katolická církev
Období	Římská říše
Místo působení	Şanlıurfa
Vyznání	Church in Gabowe Grądy a Syrští křesťané
Úřady	jáhen
Uctíván církvemi	všechny křesťanské církve s kultem svatých
Atributy	vinná réva, svitek
Patronem	duchovních vůdců
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Efrém Syrský (kolem 306, Nisibis, dnešní Nusaibin, Turecko – 9. června 373, Edessa, dnes Urfa v Turecku) byl jáhen a velký ctitel Panny Marie, kterou nazýval Usmiřovatelkou mezi nebem a zemí. Proslul hlubokým duchovním životem a komentáři k biblickým knihám. Od roku 1920 patří mezi učitele katolické církve.

Efrém se narodil v křesťanské rodině v Nisibis (dnešní Nusaibin v Sýrii) kolem roku 306. Přijal jáhenské svěcení. Proslul jako slavný učitel ve svém rodišti a v roce 363 v dnešní Urfě založil teologickou školu. Od tamějšího biskupa Jakuba se mu dostalo skvělého vzdělání a sám Efrém Jakubovi pomohl vybudovat teologickou školu v Nisibisu, a později se rozhodl žít poustevnickým a mnišským životem. Když v roce 372 vypukl v Edesse mor, pomáhal všem potřebným a poté se vrátil zpátky do své poustevny, kde o rok později zemřel.

Zemřel 9. června roku 373 v Edesse, kde se také nacházejí jeho ostatky. V roce 1920 byl papežem Benediktem XV. prohlášen učitelem církve.^[1] V katolické církvi je jeho liturgická památka slavena 9. června.

Své spisy psal syrsky. Vystupoval v nich proti tehdejším herezím (gnosticismus, manicheismus, …) a vykládal v nich Bibli. Ukazoval v nich hloubku duchovního života. Hojně citoval Písmo svaté a svým zvláštním básnickým stylem se snažil vysvětlit tajemství křesťanských bohoslužeb. Rovněž psal biblické komentáře, kázání a dogmatické spisy proti kacířství. Skládal též texty k náboženským písním a v nich vštěpoval prostému lidu základní náboženské pravdy. Některé z těchto písní jsou dodnes používány při bohoslužbách v Syrské církvi sjednocené s Římem. Právě díky těmto písním získal přízvisko citera Ducha svatého.^[2] Tři úryvky z jeho spisů se čtou v breviáři ve čtvrtek po 1. adventní neděli.^[1] Jeho spisy se překládaly do řečtiny i arménštiny.

• 52 hymnů O Církvi – pojednává v nich o svobodě, spravedlnosti, dobru a o církvi
• Komentáře ke knize Genesis a knize Exodus
• 77 písní nisibijských
• Komentář k listům apoštola Pavla
• Komentář ke Skutkům apoštolů

• EFRÉM. Hymny o ráji. Přel. V. Mikulica–M. Mikulicová. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2018. Pro Oriente. ISBN 9788074653537.
• EFRÉM. Velikonoční hymny. Přel. V. Mikulica–M. Mikulicová. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2020. Pro Oriente. ISBN 978-80-7465-426-8.
• Efrém Syrský. In: STAROWIEYSKI, Marek. Slovník raněkřesťanské literatury Východu : Arabská, arménská, etiopská, gruzínská, koptská a syrská literatura. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2012. 369 s. (Pro Oriente; sv. 7). ISBN 978-80-7465-021-5. S. 93–99. 
• LANE, Tony. Dějiny křesťanského myšlení. Praha: Návrat domů, [1996]. 286 s. ISBN 80-85495-47-3. S. 36. 
• SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. ISBN 80-7192-304-4. 
• NĚMEC, Jaroslav. Nové profily světců. Olomouc: Matice cyrilometodějská s.r.o., 2005. ISBN 80-7266-204-X. 

• Seznam světců a mučedníků katolické církve
• Prostřednice všech milostí

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Efrém Syrský na Wikimedia Commons
• Osoba Efrém Syrský ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Efrém Syrský
• Řeč o Svatém týdnu – úryvek z kázání
• Velikonoční Beránek Archivováno 7. 6. 2020 na Wayback Machine.
• Svatý Efrém Syrský
• Sv. Efrém Syrský – promluva papeže Benedikta XVI.