Dusičnan uranylu
| Dusičnan uranylu | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Dusičnan uranylu |
| Anglický název | Uranyl nitrate |
| Sumární vzorec | UO2(NO3)2 UO2(NO3)2•2 H2O (dihydrát) UO2(NO3)2•6 H2O (hexahydrát) |
| Vzhled | žluté krystalky nebo prášek |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 10102-06-4 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 394,038 g/mol 430,069 g/mol (dihydrát) 502,13 g/mol (hexahydrát) |
| Teplota tání | 60,2 °C (hexahydrát) |
| Teplota rozkladu | 100 °C (dihydrát) |
| Hustota | 3,35 g/cm3 (dihydrát) 2,807 g/cm3 (18 °C, hexahydrát) |
| Index lomu | 1,498 7 (hexahydrát) |
| Rozpustnost ve vodě | Dihydrát 108 g/100 g (10 °C) 119 g/100 g (20 °C) 127 g/100 g (25 °C) 138 g/100 g (30 °C) 163 g/100 g (40 °C) 203 g/100 g (50 °C) 400 g/100 g (80 °C) Hexahydrát 170,7 g/100 g (0 °C) 243,8 g/100 g (20 °C) 583,7 g/100 g (50 °C) 1 077 g/100 g (80 °C) |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | Rozpustný v methanolu, ethanolu, acetonu, diethyletheru |
| Měrná magnetická susceptibilita | 0,665·10−6 cm3g−1 (15 °C, hexahydrát) |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | kosočtverečná nebo jednoklonná (dihydrát) kosočtverečná (hexahydrát) |
| Hrana krystalové mřížky | hexahydrát a= 1 315 pm b= 802 pm c= 1 142 pm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −1 989 kJ/mol (dihydrát) |
| Bezpečnost | |
 GHS06  GHS08  GHS09 Nebezpečí[1] | |
| R-věty | R26/28, R33, R51/53 |
| S-věty | (S1/2), S20/21, S45, S61 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dusičnan uranylu (UO2(NO3)2) je ve vodě rozpustná žlutá sůl. Je znám její di-, tri- a hexahydrát. Je triboluminiscenční, což znamená, že krystalky při drcení světélkují (stejný jev lze pozorovat při drcení krystalků soli, sfaleritu a křemene).
Dá se připravit reakcí solí uranu s kyselinou dusičnou. Je rozpustný ve vodě, ethanolu a acetonu.
Je mírně radioaktivní a vysoce toxický, tvoří krystalky nažloutlé průsvitné barvy. Používá se k zesilování negativů, světlotisku a také kvůli vysoké chemické toxicitě pro vyvolání patologického stavu ledvin u zvířat.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Uranium nitrate oxide (UO2(NO3)2). pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dusičnan uranylu na Wikimedia Commons
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Text is available under the CC BY-SA 4.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.
Cover photo is available under {{::mainImage.info.license.name || 'Unknown'}} license.
Cover photo is available under {{::mainImage.info.license.name || 'Unknown'}} license.
Credit:
(see original file).
