Douglas Mawson
Narození	5. května 1882 Shipley, Bradford, Spojené království Spojené království
Úmrtí	14. října 1958 (ve věku 76 let) Brighton, Adelaide, Austrálie Austrálie
Místo pohřbení	St Jude's Cemetery
Alma mater	Sydneyská univerzita
Povolání	objevitel, geolog a filmový režisér
Zaměstnavatel	Adelaidská univerzita
Ocenění	Zakladatelova medaile (1915) Medaile století Davida Livingstona (1916) Bigsby Medal (1919) Mueller Medal (1930) Clarkeova medaile (1936) … více na Wikidatech
Choť	Francisca Adriana Mawson
Děti	Patricia Marietje Thomas[1]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Douglas Mawson (5. května 1882, Shipley – 14. října 1958, Brighton) byl australský cestovatel, polárník, horolezec a geolog.

Narodil se v Anglii, ale jeho rodina odešla do Austrálie, když mu byly čtyři roky. Vystudoval geologii a důlní inženýrství na Univerzitě v Sydney, také u geologa Edgewortha Davida. Po studiích na univerzitě krátce učil. Roku 1903 se stal členem týmu, který měl geologicky zmapovat Nové Hebridy v Tichém oceánu. Roku 1905 začal učit na univerzitě v Adelaide, kde se nakonec stal profesorem mineralogie a geologie. Jako geolog byl průkopníkem v oblasti výzkumu uranu a dalších minerálů spojených s radioaktivitou.

Roku 1907 se připojil k antarktické expedici Ernesta Shackletona, jakožto zeměměřič. Roku 1908 spolu s Davidem Edgeworthem a ještě jedním členem výpravy jako první dobyli sopečný vrchol Mount Erebus, vysoký asi 3 780 m a pokrytý ledem. Jako první Mawson také zaznamenal posun magnetického pólu Země.

Výprava přinesla Mawsonovi velký kredit, a tak byl roku 1911 pověřen Austrálií a Novým Zélandem zorganizovat výpravu, která by prozkoumala neznámou a nezmapovanou ledovou pláň západně od magnetického pólu. Výprava však dopadla katastrofálně. Zemřeli oba Mawsonovi společníci, ocitl se sám, bez zásob, bez psů a musel pěšky urazit sto mil ve vánici do nejbližšího civilizovaného místa. V jednu chvíli mu dokonce slezla kůže z chodidel. Přesto přežil.

V roce 1914 ho britská královna povýšila do šlechtického stavu. Své antarktické zkušenosti shrnul do dvoudílné knihy The Land of the Blizzard (1915).

Navzdory neúspěchu z roku 1911 se Mawson rozhodl k další výpravě do Antarktidy roku 1929, kterou financovala krom Austrálie a Nového Zélandu i Británie. Výprava tentokrát uspěla, neboť byla již technicky vybavena a prvně masivně k průzkumu Antarktidy užila letouny. Austrálie si na základě této výpravy činí nároky na určitá území Antarktidy ("Australský sektor"), jehož hlavní základna nese Mawsonovo jméno.^[2]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Douglas Mawson na Wikimedia Commons