Dolomit je monominerální hornina, tvořená z více než 90 % minerálem dolomitem. Vzniká buď jeho usazováním v hypersalinním vodním prostředí nebo častěji dolomitizací usazených vápenců.

Často obsahuje příměsi kalcitu, méně křemene nebo jiných nerostů. Vzhledem se podobá vápenci – je jemnozrnná až celistvá, nejčastěji žlutavé, šedé nebo bílé barvy. Dolomit patří mezi chemicky usazené horniny. Jeho mocné vrstvy vznikly vysrážením z mořské vody (proces je popsán u halitu). Dolomity tvoří spolu s vápenci souvrství. Přechod mezi dolomitem a vápencem není ostrý, vzniká tzv. dolomitický vápenec – hornina složená z dolomitu a převládajícího vápence. Dolomit proto často obsahuje příměsi kalcitu nebo vložky vápenců, v menší míře i křemene nebo jílových minerálů. Z pohledu průmyslového využití se za dolomit považují jen horniny obsahující 90 % až 100 % CaMg(CO₃)₂ a jen 0–10 % CaCO₃. Z geochemického hlediska obsahuje dolomit 19,6–21,7 % hořčíku.

Dolomity mohou vznikat buď primárně, tedy vysrážením z nasycených solných roztoků nebo sekundárně přeměnou zejména vápenců – tzv. dolomitizací. Jde o proces, vyznačující se obohacováním sedimentu o dolomit. Vápencové horniny jsou postupně přeměňovány na dolomitický vápenec, vápnitý dolomit až nakonec stejnorodou horninu dolomit. Primární dolomity, které vznikly vysrážením z roztoků jsou výrazně jemnozrnnější v porovnání se sekundárními dolomity, které vznikly diagenetickou dolomitizací.^[1]

Na vysvětlení procesu dolomitizace nepanuje mezi odborníky jednotný názor. Všeobecně je možno říci, že ji podporuje vysoká salinita prostředí, vyšší (zásadité, vyšší než 8,3^[1]) pH a teplota prostředí. Proces taktéž podporuje i přítomnost organických zbytků s vyšším obsahem hořčíku.

Nejčastěji proto k takovým procesům dochází v mělkých pánvích, kde asociují s ložisky evaporitů. K dolomitizaci dochází v příbřežní oblasti ovlivněné přílivem, zde je vsakovaná nebo přílivem přinášená voda obohacována o hořčíkové ionty a při zpětném prosakovaní a proudění tak obohacuje už existující sedimenty v tzv. infiltračně-refluxním systému.^[2]

K pozdnědiagenetické dolomitizaci může docházet i vlivem obohacení roztoků o Mg²⁺ pocházejícího ze struktury různých minerálů (např. uvolnění ze smektitu po přeměně na illit) nebo ze schránek organizmů, které jsou bohatší na hořčík. Nadbytek hořčíku může též vzniknout spotřebováním iontů Ca²⁺, například po vysrážení sulfátů či kalcitu. Rozsáhlou diagenetickou dolomitizaci též mohou způsobovat mořské proudy obohacené o hořčík, které omývají podmořské karbonátové plošiny.^[2]

Dolomit je surovinou pro výrobu žáruvzdorných cihel a speciálních cementů, v metalurgii jako žáruvzdorný materiál na ochranu stěn vysokých pecí, i v dalších odvětvích chemického průmyslu. Mletý se používá ke snížení kyselosti půdy a jako zásaditý prvek při výrobě vysokopecní vsázky aglomerováním (tzv. aglomerát). Čisté dolomity jsou vhodnou surovinou pro výrobu kovového hořčíku. V minulosti se používal k výrobě brizolitu.

Rozšíření dolomitů v geologických obdobích nebylo rovnoměrné. Nejvíce jich vzniklo ve starších prvohorách a později na rozhraní jury a křídy. V dnešní době dochází k vzniku dolomitických sedimentů hlavně v okolí Baham, Floridy a Arabského moře,^[2] zkoumány byly též v Balchašském jezeře.^[1]

Známé je pohoří Dolomity v jižních Alpách, tvořené zejména střednětriasovými dolomity, které se ukládaly v šelfových oblastech moře Tethys.

• Slovensko – Chočské vrchy, jaderná pohoří Karpat, Slovenský kras
• Itálie – Dolomity v Alpách
• Malá Fatra
• a další

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dolomit (hornina) na slovenské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dolomit na Wikimedia Commons