Delaware je dvojitá osnovní vazba tvořená v několika variantách kombinacemi podkládaného vzoru ( otevřený atlas, otevřené sukno nebo otevřený trikot) s otevřeným řetízkem.^[1]

Delaware se vyrábí na osnovních stávcích se dvěma kladecími přístroji (jehlovými lůžky). Jehlami předního lůžka se tvoří podkládaný vzor, s pomocí zadního kladecího přístroje se plete řetízek.

Záznam kladení niti u delaware vazby:

• s atlasem = 0-1,2-3/-5-372--4,3-2//1-0,0-1
• se suknem = 3-2,0-1//0-1,1-0
• s trikotem = 1-2,1-0//1-0,0-1.

Všechny vazební varianty se vyrábějí s cca dvojnásobným počtem podkládaných nití (v jemnostech 34-70 tex) oproti nitem v řetízku (14- 40 tex).^{[1] [2]}

V porovnání s žerzejem je delaware méně roztažný, živější a lesklý skoro jako satén, asi o 10 % lehčí a hutnější, tužší a prodyšnější. Strana pleteniny, na které jsou vidět podložené kličky je líbivější na pohled, proto se v oděvech většinou používá jako líc.

K negativním vlastnostem patří nedostatečná stabilita vazby a sklon k posuvu nití ve sloupcích vazby, obzvlášť u varianty s krátkou podkládanou kličkou.

Jako běžný účel použití se udává dámské spodní prádlo a dámské i pánské svrchní ošacení. V USA se v 90. letech 20. století používaly pro potahy na matrace z 50 % osnovní pleteniny a to výlučně s delaware vazbou. Delaware se také ve značné míře používá u pletenin Qiana® (z polyamidových vláken T432, která byla v 60. letech 20. století vyvinuta u firmy DuPont jako (téměř) dokonalý imitát přírodního hedvábí. Náklady na vývoj T432 měly obnášet 75 milionů USD).^[3]

Delaware jako vazba pletenin je veřejně známý jen z publikací jejího vynálezce indického textilního inženýra Bharata J.Gajjara (1931-2011). Gajjar byl 35 let zaměstnán u firmy DuPont ve vývoji pletených výrobků a v tomto oboru vlastnil asi 20 patentů.^[1]

• Cassidy/Goswami: Textile and Clothing Design Technology, CRC Presse 2017, ISBN 978-1-4987-9641-5, str. 242
• Gajjar: Warp Knit Fabrics Technologies, Rupal International 2007, ISBN 978-0-615-29245-8