Chorvatská abeceda je založena na práci „Kratka osnova horvatsko slavenskoga pravopisanja“ Ljudevita Gaje z roku 1830. Protože byla její tvorba ovlivněná i češtinou, je její výslovnost podobná jako v češtině. Výjimkou jsou některé znaky pro typické západní jihoslovanské hlásky (ć, đ), které byly vypůjčeny z jiných abeced tehdejších evropských jazyků. Je také známá pod názvem Gajica podle svého autora.

Chorvatština používá písmen latinky a přidané znaky: ž š č ć đ (+ spřežku dž)

• ć měkké vyšší „č“ (výslovností zhruba někde mezi č a ť)

• č tvrdé nižší „č“ (výslovností trochu tvrdší než české č)

• đ se čte jako měkčí „dž“ (výslovností mezi dž a ď)

• dž se čte jako tvrdé „dž“

• h se čte jako „ch“ (chorvatština nezná české „h“)

• i měkké I je psáno všude v textu, chorvatština nemá tvrdé Y. Chorvatské I se vyslovuje stejně jako v češtině, avšak nikdy nezměkčuje. - di, ti, ni - se čte jako dy, ty, ny. Pro změkčování používá chorvatština měkké souhlásky dj, ć a nj.

• nj se čte jako „ň“

• lj se čte přibližně jako české „ľ“ (přesněji jako slovenské „ľ“).

• 
  (a)
• 
  (be)
• 
  (ce)
• 
  (če)
• 
  (će)
• 
  (de)
• 
  (dže)
• 
  (đe)
• 
  (e)
• 
  (ef)
• 
  (ge)
• 
  (ha)
• 
  (i)
• 
  (je)
• 
  (ka)
• 
  (el)
• 
  (elj)
• 
  (em)
• 
  (en)
• 
  (enj)
• 
  (o)
• 
  (pe)
• 
  (er)
• 
  (es)
• 
  (eš)
• 
  (te)
• 
  (u)
• 
  (ve)
• 
  (ze)
• 
  (že)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu chorvatská abeceda na Wikimedia Commons