Chajim-Moše Šapira חיים משה שפירא
2., 4. a 6. ministr vnitra Izraele
Ve funkci: 10. března 1949 – 24. prosince 1952
Předchůdce	Jicchak Gruenbaum
Nástupce	Jisra'el Rokach
Ve funkci: 29. června 1955 – 3. listopadu 1955
Předchůdce	Jisra'el Rokach
Nástupce	Jisra'el Bar Jehuda
Ve funkci: 17. prosince 1959 – 16. července 1970
Předchůdce	Jisra'el Bar Jehuda
Nástupce	Golda Meirová
Ve funkci: 2. listopadu 1961 – 12. ledna 1966
Předchůdce	Jisra'el Barzilaj
Nástupce	Josef Burg
Stranická příslušnost
Členství	Národní náboženská strana (dříve Sjednocená náboženská fronta, ha-Po'el ha-Mizrachi)
Narození	26. března 1902 Grodno, Ruské impérium (nyní Bělorusko)
Úmrtí	16. července 1970 (68 let) Izrael Izrael
Místo pohřbení	židovský hřbitov na Olivové hoře
Kneset	1.–7.
Profese	politik
Náboženství	judaismus
Commons	Haim-Moshe Shapira
Mezi jeho další ministerské funkce patřil post ministra pro náboženské záležitosti, ministra sociálních věcí a ministra imigrace.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chajim-Moše Šapira (hebrejsky: חיים משה שפירא, žil 26. března 1902 – 16. července 1970) byl izraelský politik a signatář izraelské deklarace nezávislosti. Byl klíčovou politickou postavou v počátcích izraelské státnosti a zastával četné ministerské posty. V různých ministerských funkcích sloužil, s krátkou přestávkou v 50. letech, od založení státu v roce 1948 až do své smrti v roce 1970.

Narodil se v Grodnu v carském Rusku (dnešní Bělorusko) a studoval v chederu a ješivě, kde zorganizoval mládežnickou skupinu s názvem Bnej Sijon (doslova „Synové Sijónu“). Pracoval ve školském a kulturním odboru Židovské národní rady v Kaunasu (dnešní Litva) a v roce 1919 vytvořil skupinu Mladí Mizrachi, kteří se stali klíčovým hráčem v nábožensky-sionistickém mládežnickém hnutí v Litvě. V roce 1922 začal učit v ultraortodoxní židovské škole ve Vilniusu a stal se členem mizrachi rady města. V letech 1923 a 1924 byl aktivní ve skupině Mladí Mizrachi ve Varšavě a v letech 1924 a 1925 navštěvoval rabínský seminář v Berlíně.

V roce 1925 byl delegátem na Světovém sionistickém kongresu, kde byl zvolen do výkonné komise. Ve stejný rok podnikl aliju do mandátní Palestiny. V roce 1928 byl zvolen do ústřední komise hnutí ha-Po'el ha-Mizrachi a byl taktéž členem výboru Světových Mizrachi.

V roce 1936 byl zvolen členem sionistického vedení a vedoucím odboru imigrace Židovské agentury (druhou zmíněnou funkci zastával až do roku 1948). V roce 1938 byl vyslán na speciální misi do Rakouska, kde se po anšlusu Třetí říší pokoušel zachránit rakouské Židy.

Šapira byl jedním ze signatářů izraelské deklarace nezávislosti a bezprostředně po jejím podpisu byl jmenován ministrem zdravotnictví a ministrem imigrace v prozatímní vládě Davida Ben Guriona.

V prvních parlamentních volbách v roce 1949 byl zvolen poslancem za Sjednocená náboženskou frontu, alianci stran Agudat Jisra'el, Poalej Agudat Jisra'el, Mizrachi a jeho strany ha-Po'el ha-Mizrachi. Do volbách byl opětovně jmenován do výše uvedených ministerských postů a nadto byl jmenován ministrem vnitra (někdy též ministr pro vnitřní záležitosti).

Po volbách v roce 1951, ve kterých Hapoel ha-Mizrachi kandidovala jako nezávislá strana, byl Šapira jmenován ministrem vnitra a ministrem pro náboženské záležitosti. Po změnách ve vládě v roce 1952 přišel o první uvedené portfolio, ale výměnou za něj získal post ministra sociálních věcí. V rámci dalších vládních změn o rok později opět získal post ministra vnitra.

V následujících volbách v roce 1955 se ucházely strany Mizrachi a ha-Po'el ha-Mizrachi o hlasy voličů v jednotném bloku pod názvem Národní náboženská fronta, která později vešla ve známost pod názvem Národní náboženská strana. V nové vládě byl opět jmenován ministrem náboženství a ministrem sociálních věcí. V roce 1957 byl vážně zraněn poté, co Moše Dwek vhodil do Knesetu ruční granát při útoku na ministerského předsedu Ben Guriona a ministryni Goldu Meirovou. V červenci 1958 rezignoval společně se všemi ministry za Národní náboženskou stranu (jednalo se o jediné období, kdy nezastával ministerskou funkci).

Po volbách v roce 1959 se opět vrátil do úřadu ministra vnitra. Po volbách v roce 1961 se opět stal ministrem zdravotnictví. Po následujících volbách v roce 1965 se stal „pouze“ ministrem pro vnitřní záležitosti a v této funkci setrval i po dalších volbách v roce 1969. Zemřel v úřadě ve dne 16. července 1970 ve věku 68 let.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Haim-Moshe Shapira na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Chajim-Moše Šapira na Wikimedia Commons
• (anglicky) Kneset – Chajim-Moše Šapira