Šmel okoličnatý
Šmel okoličnatý (Butomus umbellatus)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	jednoděložné (Liliopsida)
Řád	žabníkotvaré (Alismatales)
Čeleď	šmelovité (Butomaceae)
Rod	šmel (Butomus)
Binomické jméno
Butomus umbellatus L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šmel okoličnatý (Butomus umbellatus) je druh jednoděložné rostliny z čeledi šmelovité (Butomaceae). Čeleď šmelovité (Butomaceae) je monotypická a zahrnuje pouze tento jeden druh.^[2]. Čeleď šmelovité je v nejmodernějších systémech, jako je třeba APG II řazena do řádu žabníkotvaré (Alismatales). V některých starších systémech je řazen do samostatného řádu šmelotvaré (Butomales) s jedinou čeledí Butomaceae, např. Revealův systém, Tachtadžjanův systém atd.

Jedná se o vytrvalou bahenní až vodní rostlinu s oddenky, dorůstá výšky cca 50-140 cm. Je to jednodomá rostlina s oboupohlavnými květy. Listy jsou nahloučeny na bázi, jsou jednoduché, přisedlé až trochu řapíkaté, střídavé, uspořádané dvouřadě, jsou až 150 cm dlouhé a 1 cm široké. Čepele listů jsou celistvé, čárkovité, dole žlábkovité a slabě trojhranné, žilnatina je souběžná. Květy jsou v květenstvích, jedná se o zdánlivý okolík, ve skutečnosti se však jedná o stažené vrcholičnaté květenství zvané šroubel, květenství je podepřeno 3 listeny. Květy jsou pravidelné, cyklické, na relativně dlouhých stopkách. Okvětí je složeno ze 6 okvětních lístků ve 2 přeslenech, okvětní lístky jsou slabě rozděleny na kalich a korunu, kdy vnější přeslen je spíš zelenější a vnitřní spíše barevnější. Okvětní lístky jsou asi 10 až 15 mm dlouhé, vnitřní jsou spíše nazelenalé, vnější bělavé, růžové až purpurové. Tyčinek je 9 ve 2 přeslenech, 6+3, ve vnějším přeslenu se totiž tyčinky větví, jedná se tak o 3 páry, nejsou srostlé s okvětím, vnitřní tyčinky jsou delší než vnější. Gyneceum je složeno ze 6 plodolistů, v 1 přeslenu, je apokarpní (ale někdy na bázi plodolisty trochu srostlé), semeník je svrchní. Plod je suchý, pukavý, v souplodí, jedná se o měchýřky.

Šmel okoličnatý je rozšířen v Evropě, v Asii, ve východní Asii je však jeho areál rozdroben, roste i v severní Africe. V Severní Americe není původní, ale je zde místy zdomácnělý a chová se zde i jako invazní rostlina. Druh je dosti variabilní ve svém rozsáhlém areálu, proto byly popsány i nějaké variety, poddruhy, někdy až druhy. Tento článek se však s druhovým pojetím těchto odchylek neztotožňuje stejně jako většina současné literatury.

V ČR roste převážně v nížinách a pahorkatinách Čech i Moravy, v chladnějších oblastech většinou chybí. Vyskytuje se hlavně na březích stojatých a pomalu tekoucích vod.

Oddenek šmelu je jedlý a díky bohatému obsahu sacharidů i velmi výživný. Kazaši, Kyrgyzové a domorodí Sibiřané, např. Jakuti a Burjati, z něj připravují kaše, chléb nebo placky na způsob lívanců.

• Klíč ke Květeně České republiky, Kubát K. et al. (eds.), Academia, Praha
• Nová Květena ČSSR, vol. 2, Dostál J. (1989), Academia, Praha

• Obrázky, zvuky či videa k tématu šmel okoličnatý na Wikimedia Commons
• Galerie šmel okoličnatý na Wikimedia Commons
• http://delta-intkey.com/angio/www/butomace.htm Archivováno 3. 1. 2007 na Wayback Machine.
• http://www.efloras.org/florataxon.aspx?flora_id=1&taxon_id=104917
• http://linnaeus.nrm.se/flora/mono/butoma/butom/butoumbv.jpg