Bjarnat Krawc
Narození	5. února 1861 Milstrich
Úmrtí	25. listopadu 1948 (ve věku 87 let) Varnsdorf
Místo pohřbení	hřbitov Varnsdorf
Povolání	hudební skladatel, spisovatel, sběratel lidových písní a sbormistr
Děti	Hanka Krawcec
Příbuzní	Jan Raupp (vnuk)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bjarnat Krawc, něm. Bernhard Schneider, někdy uváděn jako Bjarnat Krawc-Schneider (5. února 1861, Jitro/Milstrich (Oßling) – 25. listopadu 1948, Varnsdorf) byl lužickosrbský hudební skladatel, sbormistr a organizátor hudebního života.

Narodil se ve vesnici Jitro (německy Milstrich) v zemském okrese Budyšín v Sasku do venkovské učitelské rodiny. Absolvoval učitelský ústav v Budyšíně, kde se učil hudbě od svého kmotra, Karla Augusta Fiedlera. Stal se klavíristou nově založeného pěveckého spolku Towarstwo serbskich seminaristow Swoboda a později byl jeho sbormistrem, taktéž pro něj začal skládat hudbu. V letech 1883–1924 působil jako učitel hudby, tělocviku a těsnopisu v Drážďanech na soukromém Mochmannově gymnáziu, později pak učil na měšťanských školách.

Seznámení s dílem Bedřicha Smetany a zejména první zájezd do Prahy (1885) ovlivnily jeho další uměleckou činnost. V letech 1887–1892 studoval kompozici na drážďanské konzervatoři u Felixe Draesekeho. Zapojil se do činnosti pěveckých spolků Vlastimil a Hlahol.

Po nástupu nacismu byla Krawcova díla zabavována a zakazována, neboť byl kritikem fašismu. Při bombardování Drážďan v únoru 1945 přišel o veškerý majetek a cenné rukopisy. Koncem téhož roku přesídlil do Varnsdorfu, kde opět učil hudbě a o tři roky později zemřel. Jen několik měsíců před svou smrtí mu bylo uděleno československé občanství, byl jmenován čestným občanem města Varnsdorfu a oceněn titulem Národní umělec srbského lidu.

Jedna z jeho dcer, Hanka Krawcec, byla významnou lužickosrbskou výtvarnicí.

Ve skladatelské tvorbě se po příkladu Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka inspiroval lidovou hudbou. Z díla: Smyčcový kvartet c moll (1893), symfonická svita Ze serbskeje zemje (1894), klavírní cyklus Zo serbskich honow (1899), Wendische Volkslieder – lužickosrbské lidové písně pro smíšený sbor (1899), kantáta Syrotka (1901), Šěšć spěwow za jedyn hłós z klawěrnym přewodom (1910), 33 serbskich narodnych spěwow (1925), Missa solemnis opus 79 (1932), Boža mša w serbskich kěrlušach (1938), oratorium Wójna a měr na text M. Nawky (1943–1945).

Vydal řadu zpěvníků, mj. sbírku lidových písní Heimatstimmen (1903), Chwatajće, ale spěwajće (1910), Naše spěwy I, II (1930, 1931).

Roku 1889 založil spolek evangelických Lužických Srbů Čornobóh, v roce 1893 ženský pěvecký sbor Schneiderscher Frauenchor a také Volksliedchor. Po první světové válce přispěl organizováním mnoha koncertů k oživení hudebního života Lužice. Roku 1923 inicioval založení Svazu lužickosrbských pěveckých spolků, v roce 1927 založil lužickosrbský komorní sbor Lumir. V letech 1926–1928 vydával hudební přílohu měsíčníku Łužica Škowrončk ze serbskich honow. Z pozice člena komise se podílel také na vydávání školních zpěvníků a uspořádal i několik lužických hudebních sbírek.

Bjarnat Krawc svou koncertní a přednáškovou činností intenzivně propagoval lužickosrbskou hudbu v zahraničí (v Československu, Polsku a Jugoslávii) a slovanskou (zejména českou) hudbu ve své vlasti. V roce 1918 byl jako první Lužický Srb za své zásluhy oceněn titulem „královský ředitel hudby“, kterého se mu dostalo od saského krále Friedricha Augusta.

• Achim Brankačk: Živjenje je dźeło - wotpočink je mrěće. Budyšin 1999. ISBN 3-7420-1750-0
• Nowy biografiski słownik k stawiznam a kulturje Serbow. Budyšin 1984.
• Jan Rawp: Serbska hudźba. Budyšin 1978.
• Vladimír Zmeškal: Bjarnat Krawc a jeho styky s Čechy. Praha 1961.
• Milan Hrabal: Bjarnat Krawc stošedesátiletý. Varnsdorf-Praha 2021.http://www.luzice.com/2021/02/07/hrabal-bjarnat-krawc-stosedesatilety/

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bjarnat Krawc na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bjarnat Krawc
• VLČKOVÁ, Martina: Bjarnat Krawc. Výběr kulturních výročí 2018 [online]. Ústí nad Labem: Severočeská vědecká knihovna, 2018, XLVII(2), 1–5 [cit. 2022-10-11]. ISSN 1803-6953. (obsahuje bibliografii)