Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

---

Konkrétní problémy: Wikipedie není návodem

Břitva je speciální nástroj, který je používán pro holení vousů či ochlupení.

Břitvy se vyrábějí v různých šířkách čepele. Ta je vyjádřena v palcích (coulech) a sice v osminách. 3/8" = 10 mm, 4/8" = 13 mm, 5/8" = 16 mm, 6/8" = 19 mm, 7/8" = 22 mm.

Břitva se brousí na brusném kameni o zrnitosti alespoň 8000, ideálně 12000. Je doporučováno používat syntetické kameny pro jejich homogenitu a mizivou pravděpodobnost výskytu kazů, které by ohrozily ostří během procesu broušení. Na kameni břitvu brousíme tak, že ji položíme naplocho na srovnaný brusný kámen (viz srovnávací kameny), a ostřím napřed ji opatrně táhneme po kameni. Když dojedeme na konec, přes páteř (tupá část po "horním" okraji čepele) břitvu překlopíme na druhou stranu a opakujeme proces i pro druhou stranu ostří. Musíme dodržovat stálý mírný tlak po celé délce ostří, aby nedošlo k jeho postupnému nesymetrickému zbroušení, což by ovlivnilo kvalitu oholení. Ostří se posléze před každým holením obtahuje na obtahovacím řemeni, čímž dojde k vytažení ostří a zahlazení nerovností, které by mohly vést k pořezání během holení. Obtahování na řemeni se provádí (na rozdíl od broušení na kameni) páteří napřed, aby nedošlo k poškození řemene a nabroušeného ostří. Po dotažení na konec řemene břitvu opět přes páteř překlopime na druhou stranu, a proces opakujeme. Nejkvalitnější řemen je ruský juchtový, což je koňská kůže ze Sibiře.^[zdroj⁠?!] Ostří břitvy se kontroluje následovně:

1. Břitvu otevřeme a chytneme ji do sve dominantní ruky ostřím vzhůru.
2. Mezi palec a ukazováček druhé ruky vezmeme vlas tak, aby většina vlasu byla schována a volně přečníval délkou cca půl centimetru.
3. Daný vlas shora lehce přiložíme k ostří. Musíme dávat pozor, ať se prsty nedotkneme ostří, jelikož je křehké a jeho poškození znamená kompletní přebroušení břitvy, abychom vytvořili ostří nové.
4. Lehce přitlačíme daný vlas proti ostří. Pokud břitva provede čistý řez a kus vlasu odskočí, je břitva správně nabroušena.
5. Vlas povysuneme tak, ať jde vidět cca půl centimetru a postup postupně opakujeme pro celou délku ostří.

Obzvláště v profesionálních holičstvích se ještě před namydlením obličej napařuje horkou, vlhkou utěrkou, aby vousy změkly a povystoupily z pokožky. Tím je dosaženo maximální hladkosti kůže – dokonalé oholení.

Oproti běžnému noži se břitva vyznačuje zejména ostřejším úhlem zbroušení ostří a také tím, že není opatřena hrotem, aby se během holení nemohl nikdo poranit bodnutím či píchnutím. Čepel břitvy musí být vyrobena z kvalitní oceli zakalené na vysokou tvrdost (i za cenu vyšší křehkosti), aby šla břitva dobře nabrousit a držela ostří. Břitvu nelze používat k jiným účelům z důvodu velmi křehkého ostří, které se snadno vyštípne. Břitvy bývají prakticky téměř vždy (s výjimkou japonských) vyrobeny jako sklapovací resp. zaklapovací, opět z důvodu prevence poškození ostří a ochrany uživatele před pořezáním v době, kdy břitva není používána.

Břitva je přímým předchůdcem žiletek. Vlastní technika holení vousů je zde velmi podobná technice holení žiletkou. Při holení vousů je obličej holeného muže pokryt hustou pěnou z holicího mýdla, nebo krému, za účelem vhodné modifikace fyzikálních vlastností vousů. Holič břitvou opatrně smýká přibližně pod úhlem 20 až 30 stupňů po napnuté kůži a odřezává pomocí jejího ostrého břitu vousy, které z břitvy průběžně otírá společně s pěnou. Tato práce vyžaduje praxi a zručnost, aby nedošlo k poranění pokožky holeného muže. Holičští učni se učili holit břitvou tak, že z povrchu nafouknutých balónků stírali čepelí břitvy mýdlovou pěnu, což trénovalo potřebný cit v ruce. V případě drobného říznutí se na ranku aplikuje kamenec, jehož silné adstringentní účinky zastavují krvácení.

• Z historie: V časech, kdy převládala fyzická práce, měli pracovníci některých profesí tak unavené a zhrublé ruce (např. kameníci, kováři), že se nemohli břitvou ani sami oholit. Proto je buď holila manželka, nebo museli chodit k holiči. To se týkalo také starců, kteří trpěli třesem rukou.

• Odborná nauka holičská, Bunge Josef, 1931, Živnostenská škola pokračovací, Grafika-Plzeň

• Gurta
• Occamova břitva
• Popperova břitva
• Humeova břitva
• Hanlonova břitva
• Juchta
• žiletka

• Obrázky, zvuky či videa k tématu břitva na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo břitva ve Wikislovníku