3. armádní sbor (rakousko-uherská armáda)
| 3. armádní sbor | |
|---|---|
 Velitelství 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci 1884–1914 (bývalý Keesův palác) | |
| Země |  Rakousko-Uhersko |
| Existence | 1883 - 1918 |
| Vznik | 1. ledna 1883 |
| Zánik | 1918 |
| Posádka | Štýrský Hradec |
| Účast | |
| Války | První světová válka |
3. armádní sbor byl na přelomu 19. a 20. století vyšší vojenskou jednotkou rakousko-uherské armády s působností pro několik rakouských zemí a oblast Přímoří. Sborové velitelství sídlilo ve Štýrském Hradci. Za první světové války byly jednotky 3. armádního sboru nasazeny v Haliči a později v Itálii.
Historie
[editovat | editovat zdroj]_1898.jpg)
3. armádní sbor vznikl k datu 1. ledna 1883 reorganizací dosavadních velitelství pro jednotlivé korunní země. Do působnosti 3. armádního sboru spadalo Štýrsko, Korutany, Kraňsko, Istrie, Gorice a Gradiška, do jeho kompetencí patřilo i válečné námořnictvo v Terstu. Velitelství sboru sídlilo od roku 1884 ve Štýrském Hradci v budově na ulici Elisabethstraße (bývalý Keesův palác). Ke sboru patřila 6. pěchotní divize ve Štýrském Hradci a 28. pěchotní divize v Lublani, 3. jezdecká brigáda v Mariboru, 3. dělostřelecká brigáda ve Štýrském Hradci a 4. dělostřelecká brigáda v Pule.[1] Doplňovacími okresy byly Štýrský Hradec, Celje, Klagenfurt, Lublaň, Maribor a Terst. Sboru byly dále podřízeny posádkové a útvarové nemocnice ve Štýrském Hradci, Lublani, Terstu, Gorici, Klagenfurtu, Mariboru a Tolminu. Sbor měl také několik posádkových věznic (Štýrský Hradec, Klagenfurt, Lublaň, Maribor, Terst).[2]
Na začátku první světové války byl sbor převelen na východní frontu, kde byl začleněn do armádního seskupení generála Kövesse[3][4] a zúčastnil se bojů v Haliči. Ještě v roce 1914 byl sbor přeložen k 2. armádě generála Boroeviće a zúčastnil se neúspěšného dobytí pevnosti Přemyšl. Po bojích v Karpatech přešel do defenzívy a po výměně velení byl v roce 1915 přemístěn na italskou frontu. Vojáci 3. sboru bojovali na Soči, ve vítězné bitvě u Monte Ortigara. V závěru války v listopadu 1918 padl celý sbor do italského zajetí.
Velitelé 3. armádního sboru
[editovat | editovat zdroj]- 1883–1888 polní zbrojmistr Franz baron Kuhn von Kuhnenfeld
- 1888–1889 polní zbrojmistr Anton baron von Schönfeld
- 1889–1891 polní zbrojmistr vévoda Vilém Mikuláš Württemberský
- 1891–1897 polní zbrojmistr Wilhelm baron Reinländer
- 1897–1907 polní zbrojmistr Eduard von Succovaty
- 1907–1910 polní zbrojmistr Oskar Potiorek
- 1910–1911 generál pěchoty Karl Schikofsky
- 1911–1914 polní zbrojmistr Ernst baron von Leithner
- 1914–1915 generál pěchoty Emil Colerus von Geldern
- 1915–1918 generál pěchoty Josef Krautwald von Annau
- 1918 generálplukovník Hugo Martiny von Malastów
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ottův slovník naučný, díl XXI.; Praha, 1904; s. 231 dostupné online
- ↑ 3. armádní sbor na webu valka.cz dostupné online
- ↑ 3. armádní sbor na webu weltkriege dostupné online
- ↑ Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády na východní frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Kais. Königl. Militär Schematismus, Vídeň, 1883–1889 dostupné online
- Schematismus für das k.u.k. Heer und für die k.u.k. Kriegsmarine, Vídeň, 1890–1914 dostupné online
- Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army
- 3. armádní sbor na webu Rakouského státního archivu
Text is available under the CC BY-SA 4.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.
