Šarlota Lucemburská
| Šarlota Lucemburská | |
|---|---|
| Lucemburská velkovévodkyně, nasavská vévodkyně | |
 Šarlota Lucemburská během exilu (1942) | |
| Doba vlády | 14. leden 1919 – 12. listopadu 1964 |
| Úplné jméno | Charlotte Adelgonde Elisabeth Marie Wilhelmine |
| Narození | 23. ledna 1896 zámek Berg, Lucembursko |
| Úmrtí | 9. července 1985 (ve věku 89 let) zámek Fischbach,  Lucembursko |
| Pohřbena | Katedrála Notre-Dame (Lucemburk) |
| Předchůdce | Marie-Adéla |
| Nástupce | Jan |
| Manžel | Felix Bourbonsko-Parmský |
| Potomci | Jan Lucemburský Alžběta Lucemburská Marie Adéla Lucemburská Marie Gabriela Lucemburská Karel Lucemburský Alix Lucemburská |
| Dynastie | Nasavsko-Weilburští |
| Otec | Vilém IV. Lucemburský |
| Matka | Marie Anna Portugalská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šarlota Lucemburská (lucembursky Charlotte Adelgonde Elisabeth Marie Wilhelmine vu Lëtzebuerg 23. ledna 1896, zámek Berg – 9. července 1985, zámek Fischbach) byla druhorozená dcera velkovévody Viléma IV. Lucemburského a Marie Anny Portugalské a v letech 1919–1964 druhá vládnoucí lucemburská velkovévodkyně (1940–1945 v exilu).
Na trůn se dostala poté, co byla její starší sestra, velkovévodkyně Marie-Adéla, 14. ledna 1919 pro své proněmecké sympatie přinucena k abdikaci. Také Šarlota se po nástupu musela potýkat s revolučními náladami; v referendu 28. září 1919 se sice 77,8 % voličů vyjádřilo pro zachování monarchie, nová ústava však výrazně omezila pravomoci velkovévody. Na rozdíl od své sestry se Šarlota rozhodla příliš se nevměšovat do politických záležitostí a působila hlavně jako symbolická hlava státu.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]6. listopadu 1919 se Šarlota provdala za svého vzdáleného bratrance Felixe Bourbonsko-Parmského, bratra poslední rakouské císařovny Zity (jejich společným pradědečkem byl portugalský král Michal I.). Měli spolu následující potomky:
- Jan (5. ledna 1921 – 23. dubna 2019), lucemburský velkovévoda v letech 1964–2000 ⚭ 1953 princezna Josefína Šarlota Belgická (1927 – 2005), měli 5 dětí včetně následníka trůnu Jindřicha
- Alžběta (22. prosince 1922 – 22. listopadu 2011) ⚭ 1956 vévoda Franz Hohenberg (1927 – 1977), 2 dcery
- Marie Adéla (21. května 1924 – 28. února 2007) ⚭ 1958 hrabě Karel Josef Karel Josef Henckel z Donnersmarcku (1928 – 2008), 4 děti
- Marie–Gabriela (* 2. srpna 1925 - 9. února 2023) ⚭ 1951 hrabě Knud z Holstein-Ledreborgu (1919 – 2001), 7 dcer
- Karel (7. srpna 1927 – 26. července 1977) ⚭ 1967 Joan Dillon (* 1935), 2 děti
- Alix (24. srpna 1929 – 11. února 2019) ⚭ 1950 Antonín, 13. kníže z Ligne (1925 – 2005), 7 dětí
Druhá světová válka
[editovat | editovat zdroj]Po německé okupaci Lucemburska 10. května 1940 uprchla Šarlota i s rodinou přes Francii, Portugalsko a USA do Kanady[1] a nakonec do Londýna. V letech 1940–1944 se přes rozhlasové vysílání BBC stala symbolem lucemburské nezávislosti. Do vlasti se vrátila 14. dubna 1945.
Abdikace a smrt
[editovat | editovat zdroj]12. listopadu 1964 abdikovala ve prospěch svého syna Jeana. Zemřela 9. července 1985 na rakovinu a byla pohřbena ve vévodské kryptě lucemburské katedrály Notre-Dame.
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
Řád bílé orlice – Polsko, 1932[2]
velkokříž Řádu věže a meče – Portugalsko, 29. září 1933[3]
Řád Serafínů – Švédsko, 14. dubna 1939
Stuha dvou řádů – Portugalsko, 27. ledna 1949[3]
Pamětní medaile svatby prince Jeana a princezny Joséphine Charlotte – Lucembursko, 9. dubna 1953
rytíř Řádu slona – Dánsko, 21. března 1955[4]- Zlatá růže – Vatikán, 1956
velkokříž Řádu Mahá Čakrí – Thajsko, 17. října 1965[5]
velkokříž Řádu Leopolda – Belgie
dáma Nassavského domácího řádu zlatého lva – Lucembursko
velkokříž Řádu Adolfa Nasavského – Lucembursko
velkokříž Řádu dubové koruny – Lucembursko
velkokříž Řádu za zásluhy Lucemburského velkovévodství – Lucembursko
Válečný kříž – Lucembursko- Řád za péči o německý lid I. třídy – Německá říše
velkokříž Řádu nizozemského lva – Nizozemsko
velkokříž Řádu svatého Olafa – Norsko
velkohvězda Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku – Rakousko
dáma Řádu hvězdového kříže – Rakousko-Uhersko
velkokříž Řádu Karla III. – Španělsko
velkokříž Řádu Pia IX. – Vatikán
čestný kříž Pro Ecclesia et Pontifice – Vatikán
dáma velkokříže Konstantinova řádu svatého Jiří
.png){kind=small}
_ribbon.svg){kind=small}
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Charlotte, Grand Duchess of Luxembourg na anglické Wikipedii a Charlotte (Luxemburg) na německé Wikipedii.
- ↑ BERNIER ARCAND, Philippe. L’exil québécois du gouvernement du Luxembourg. Histoire Québec. 2010, roč. 15, čís. 3, s. 19–26. Dostupné online [cit. 2023-05-17]. ISSN 1201-4710. (francouzsky)
- ↑ Kawalerowie i statuty Orderu Orła Białego 1705-2008. Varšava: [s.n.], 2008. ISBN 978-83-7022-178-2. S. 303.
- ↑ a b ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-09-08]. Dostupné online.
- ↑ PEDERSEN, Jørgen. Riddere af Elefantordenen, 1559-2009. Odense: Syddansk Universitetsforlag, 2009. 472 s. ISBN 9788776744342, ISBN 8776744345. OCLC 462788152 S. 466.
- ↑ Royal Thai Government Gazette (28 December 1964). "แจ้งความสำนักนายกรัฐมนตรี พระราชทานเครื่องขัตติยราชอิสริยาภรณ์มหาจักรีบรมราชวงศ์" (thajsky) Dostupné online Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šarlota Lucemburská na Wikimedia Commons 
Osoba Šarlota Lucemburská ve Wikicitátech
| Předchůdce: Marie-Adléta Lucemburská |
|
Lucemburský velkovévoda 1919–1964 |
|
Nástupce: Jan, velkovévoda Lucemburský |
Text is available under the CC BY-SA 4.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.
