Ďáblický hřbitov
| Ďáblický hřbitov | |
|---|---|
 Vstupní brána hřbitova | |
| Lokalita | |
| Stát |  Česko |
| Obec | Střížkov |
| Adresa | Praha 8-Střížkov |
| Zeměpisné souřadnice | 50°8′11,04″ s. š., 14°28′46,92″ v. d. |
 | |
| Specifikace | |
| Stavební sloh | kubismus |
| Odkazy | |
| Kód památky | 41368/1-2063 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ďáblický hřbitov, při svém založení nazýván Pražský ústřední hřbitov,[1] se rozkládá v severní části Prahy na Střížkově, Ďáblická 564/2A, na rozhraní se čtvrtí Ďáblice[pozn. 1]. Svou rozlohou 14,3 hektarů je po Olšanských hřbitovech druhým největším hřbitovem v Praze[2]. Je památkově chráněn od roku 1958, v roce 2017 byl prohlášen národní kulturní památkou České republiky.
V městské části Ďáblice je také menší starý ďáblický hřbitov s rozlohou 0,2 ha založený v roce 1896.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Velký hřbitov byl vybudován v letech 1912 až 1914 v kubistickém slohu podle projektu architekta Vlastislava Hofmana.
Protože bylo potřeba nahradit dosavadní vnitropražské hřbitovy a odlehčit centrálním Olšanským hřbitovům, navrhla roku 1922 Státní regulační komise vybudovat tři velké hřbitovy na obvodu Prahy. Pro obyvatele na pravém břehu Vltavy v severovýchodní část Prahy měl sloužit tento ďáblický hřbitov, pro jihovýchodní část Prahy byl naplánován hřbitov na Chodovci a pro levý břeh Vltavy hřbitov v Ruzyni na Dlouhé míli. V červenci 1925 určil Městský úřad regulační v souhlasu se stanoviskem Státní regulační komise kromě jejich umístění i rozlohu, která měla dosáhnout 560 000 m².[3] Realizována však byla jen část plánu.[1]
Součástí
[editovat | editovat zdroj]V jižní části hřbitova je rozptylová loučka s novou obřadní síní. Vedle ní je také od roku 2015 Les vzpomínek, jedná se zhruba o tři sta vzrostlých stromů, k jejichž kořenům se v urnách z rozložitelného materiálu ukládá popel zesnulých. Kmeny památečních stromů jsou opatřeny dřevěnými cedulkami se jmény zemřelých.[4] Nedaleko je také od roku 2023 Luční hřbitov, určený k ekologickému pohřbívání těl do země.[5]
V severní části je také malá část, kde se ukládají ostatky neznámých osob, často obětí trestných činů a lidí bez domova, které z různých důvodů nebylo možné identifikovat. Tyto nelze podle zákona o pohřebnictví zpopelnit.[4]
V prostřední části hřbitova je Čestné pohřebiště bojovníků z barikád, kde jsou umístěny hroby jugoslávských a italských partyzánů i oběti květnového povstání v roce 1945 od mostu Barikádníků.[6]
V severní části hřbitova je čestné pohřebiště popravených a umučených obětí komunismu v 50. letech, zřízené v devadesátých letech 20. století. Mimo jiných je zde pohřbena matka bratrů Mašínů a další. Na stejném místě byli pohřbíváni i padlí účastníci protinacistického odboje, údajně např. Jan Kubiš, Jozef Gabčík nebo Václav Morávek. Do roku 2014 zde byl pohřben v hromadném hrobě Josef Toufar, katolický kněz umučený v roce 1950 ve vyšetřovací vazbě (v roce 2014 exhumován a 12. července 2015 pohřben ve své farnosti v Číhošti na Vysočině).
Kromě toho zde od roku 1943 byly pohřbívány do společných hrobů ostatky neidentifikovaných osob, sebevrahů, lidských ostatků po pitvách apod. V neoznačených hrobech je zde pohřbeno i několik popravených nacistických zločinců, např. K. H. Frank.
Pohřbení
[editovat | editovat zdroj]Nachází se zde přes dvacet tisíc evidovaných řadových hrobů. V rodinném hrobě je zde pochován básník a překladatel Kamil Bednář, jeho manželka Emilie Bednářová a její sestra Ludmila Jiřincová.[7]
Společnou hrobku zde mají salesiáni. Je zde pohřbena také Anna Janatková.
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]Roku 1912 byla současně s Ďáblickým hřbitovem plánována výstavba nového městského hřbitova v Hostivaři, která se však nerealizovala. V témže roce se Elektrické podniky královského hlavního města Prahy začaly zajímat o možnost přepravy pohřbů elektrickými tramvajemi.[8]
Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Podle Císařských povinných otisků map stabilního katastru Čech vydaných v letech 1824–1843 patřilo území hřbitova do katastru obce Ďáblice.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Ďáblický hřbitov na Střížkově. www.prahaneznama.cz [online]. 2014-06-11 [cit. 2024-06-30]. Dostupné online.
- ↑ Rozlohou druhý největší pražský hřbitov alias Kubistické pohřebiště hrdinů i obětí | Design. Lidovky.cz [online]. 2017-04-13 [cit. 2022-08-17]. Dostupné online.
- ↑ VLČEK, Pavel a kol. Umělecké památky Prahy. Velká Praha. Vydání první. Praha: Academia, 2012-2017. 3 svazky. ISBN 978-80-200-2107-6. Svazek 1, A–L, s. 572.
- ↑ a b Ďáblický hřbitov: Kubistický unikát s temnou minulostí - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2022-07-30 [cit. 2024-06-30]. Dostupné online.
- ↑ Ďáblický hřbitov. Kudy z nudy [online]. [cit. 2024-07-01]. Dostupné online.
- ↑ Čestné pohřebiště bojovníků z barikád | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-06-30]. Dostupné online.
- ↑ KOVAŘÍK, Petr: Procházky po pražských hřbitovech. Praha : Euromedia Group, 2017. ISBN 978-80-242-5830-0. S. 208
- ↑ Pohřební tramvaj v pražských ulicích. Převážela mrtvé vojáky z nemocnic na hřbitovy. In: Miluju Prahu, David Černý. Autor Adam Bartas. [cit. 2021-01-26]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Centrální hřbitov na Chodovci
- Centrální hřbitov v Ruzyni
- Seznam národních kulturních památek České republiky
- Zahradnictví Ďáblice
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ďáblický hřbitov na Wikimedia Commons - Informace na stránkách Pražské informační služby (archivní verze)
- Katastrální mapa k. ú. Střížkov (Praha 8) s Ďáblickým hřbitovem na webu ČÚZK
- Archivní mapy Archivováno 12. 5. 2018 na Wayback Machine. na webu ČÚZK [Střížkov]
- Archivní mapy Archivováno 11. 5. 2018 na Wayback Machine. na webu ČÚZK [Ďáblice]
- Seminární práce o čestném pohřebišti
- O matce bratrů Mašínových
- Orientační plán Prahy a obcí sousedních. Mapový list č. 2b. Vydáno v srpnu 1914. Měřítko 1:5000. Reprodukce Unie v Praze. Nákladem obce pražské. Nakreslil Stavební úřad odbor II. Vlastník: Národní technické muzeum.
Text is available under the CC BY-SA 4.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.
