Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Podle starořeckých lékařů a filosofů obsahovalo lidské tělo čtyři základní tělesné šťávy: žlutou žluč, černou žluč, krev a hlen. Toto rozdělení dobře zapadalo do tehdejšího chápání světa. Čtvery tělesné šťávy se propojovaly se čtveřicí elementů: oheň, země, vzduch a voda. Byla spojována i se čtveřicí ročních období: jaro, léto, podzim a zima. Ve starověku, ve středověku a ještě i na počátku novověku byla v různém rozsahu přijímána teorie, že narušení rovnováhy mezi těmito čtyřmi tekutinami je příčinou chorob. Tuto teorii o nerovnováze tělesných šťáv popsal Hippokratés ve svých textech.^[1] Od teorie vycházející z existence těchto čtyř základních šťáv se odvozuje teorie čtyř temperamentů (cholerik, melancholik, sangvinik, flegmatik). Dnes má tato teorie už pouze historický význam.

Možnou inspirací tohoto členění je staroindická ájurvéda, která je založena na podobném systému tří složek zvaných vata či váju (dosl. vzduch, ale v širším smyslu prána), pitta (žluč) a kapha (hlen). Ty jsou vyjádřením tří gun, základních charakteristik hmotného světa. Vata představuje radžas, pitta sattvu a kapha tamas.

• Žlutá žluč byla považovaná za škodlivou šťávu. Tělo se jí při nadbytku zbavovalo zvracením a byla pozorována při úplavici.
• Černé žluči přisuzoval Hippokratés škodlivost i přesto, že se v těle nevyskytovala. Její výskyt byl v těle přisuzován tmavé barvě zaschlé krve.
• Krev, spolu s mízou byla považovaná za životadárnou tekutinu a její nadbytek, obzvlášť v jarních měsících, škodil organismu. Na základě této chybné domněnky vzniklo tzv. pouštění žilou.
• Hlen byl, v malém množství, v těle přítomen a v zimním období, při jeho nadbytku, způsoboval nachlazení.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu čtyři základní tělesné šťávy na Wikimedia Commons