Čop Чоп / Csap
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	48°25′ s. š., 22°12′ v. d.
Nadmořská výška	102–107 m n. m.
Časové pásmo	+2 +3 (letní čas)
Stát	Ukrajina Ukrajina
Oblast	Zakarpatská
Okres	Užhorod
Čop Čop, Ukrajina
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	6,19 km²
Počet obyvatel	8 765 (2007)
Hustota zalidnění	1416 obyv./km²
Etnické složení	Ukrajinci, Rusíni, Maďaři, Romové a Rusové
Náboženské složení	řeckokatolické, římskokatolické a pravoslavné křesťanství
Správa
Status	město
Starosta	Samardak Valerij Vladimirovič
Vznik	1281
Oficiální web	chop-rada.gov.ua
Adresa obecního úřadu	вул. Берег, м. Чоп, Закарпатська область, 289502, Україна
Telefonní předvolba	(+380) 3137
PSČ	89500-89509
KOATUU	2111000000
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čop (ukrajinsky, rusínsky a rusky Чоп; maďarsky Csap; slovensky Čop) je město (do července 2020 město oblastního významu) v okrese Užhorod v jihozápadním cípu Zakarpatské oblasti na západní Ukrajině. Leží při trojmezí s Maďarskem a Slovenskem v úzkém pásu mezi řekami Tisa a Latorica, zhruba 25 km jižně od správního centra oblasti Užhorodu. Jde o nejzápadněji položené ukrajinské město. Je zde sídlo čopské městské komunity.

Pro svůj velký strategický význam (železniční uzel) byl Čop během 20. století několikrát předmětem územních požadavků a sporů, nakonec byl roku 1945 získán Sovětským svazem v rámci anexe Podkarpatské Rusi, ačkoliv byl předtím součástí země Slovenské.

Čop byl poprvé zmíněn v listinách v roce 1281, ale po mnoho staletí se vyvíjel velmi pomalu. Nacházel se na jižní výspě Užské župy u jejích hranic se župami Zemplínskou, Sabolčskou a Berežskou.

Historie Čopu v moderní době je zcela svázána s výstavbou železniční sítě: v letech 1871–73 vznikla hlavní trať z Koroleva (Királyháza) u Chustu do Sátoraljaújhely s odbočkami z Baťova do Mukačeva a z Čopu na sever do Užhorodu a na jih do Kisvárdy. Z Mukačeva byla trať v roce 1887 prodloužena přes karpatský hřeben do Lvova, jako páteřní spojení mezi Uhrami a Haličí. Z Užhorodu byla trať v letech 1894–97 prodloužena k severu do Velkého Berezného a v roce 1905 přes Sambor také do Lvova. V roce 1905 vzniklo také spojení na východě přes Jasiňu do východní Haliče a Bukoviny. Čop se tak během jedné generace stal dopravním uzlem významným pro celou monarchii.^[1]

S rozpadem habsburské monarchie připadl Čop, ačkoliv téměř čistě maďarský, Československu, a v jeho rámci ke Slovensku. Stalo se tak na základě žádosti, kterou Edvard Beneš přednesl 25. března 1919 na pařížské mírové konferenci, důvody byly především strategické a dopravní. Československá armáda obsadila Čop 29. dubna. O měsíc později zahájila ofenzívu vojska Maďarské republiky rad a na východním Slovensku postoupila až k polské hranici. Po dalším zákroku u dohodových mocností stanovila nejvyšší rada 12. června 1919 maďarské hranice a maďarská vláda byla po ultimátu nucena svá vojska stáhnout. Čop byl opět obsazen československou armádou 22. července 1919 a stal se součástí Slovenska; spadal pod politický a soudní okres se sídlem v Královském Chlumci.^[2]

Tak tomu bylo až do až do první vídeňské arbitráže (2. listopadu 1938), kterou Československo ztratilo jižní Slovensko a jihozápad Podkarpatské Rusi ve prospěch Maďarska. Čop pak byl součástí Maďarského království, a to až do 23. listopadu 1944, kdy byl obsazen sovětskou armádou.

Navzdory ujištění sovětských představitelů (Molotov 21. března 1945), že při odstoupení Karpatské Ukrajiny bude zachována východní hranice Slovenska, obsadil a anektoval Sovětský svaz pruh území podél hranice od Čopu až po polskou hranici se železniční tratí v údolí Uhu.^[3] Tehdy Slovensko ztratilo 250 km² území v okresech Kráľovský Chlmec a Veľké Kapušany, mj. obce Ašvaň, Batva, Čop, Galoč, Komárovce, Malé Slemence, Palaď, Palov, Rátovce, Surty, Šalamúnová a Téglás; jako náhradu dostalo Československo v roce 1946 pouze obec Lekárovce^[4].

Čopský železniční uzel byl přestavěn na širší ruský rozchod a stal se hlavním železničním přechodem ze Sovětského svazu do Československa i Maďarska, kde za hranicemi vznikla velká překladiště.

Od 15. května 2003 do administrativně-teritoriální reformy v červenci 2020 měl Čop status města oblastního významu.

V Čopu žije necelých 9 000 obyvatel (2020), z nichž přibližně 40 % tvoří Ukrajinci a Rusíni, 40 % Maďaři, zbytek pak Romové, Rusové, Bělorusové, Slováci a Židé.

Čop je známý především díky tomu, že je první ukrajinskou železniční stanicí po příjezdu ze Slovenska a Maďarska (s Maďarskem je zde i silniční přechod). Společně s Čiernou nad Tisou a Záhony tak tvoří velký a složitý železniční uzel, neboť se zde stýká normální evropský rozchod kolejí (1435 mm) s ruským (1520 mm). Zastavují tu tedy vlaky spojující Bratislavu, Košice, Vídeň nebo Budapešť přes Čop, Mukačevo a Lvov s Kyjevem a Moskvou; těm se zde mění podvozky. Alternativní méně vytížená trať vede do Lvova přes Užhorod a Sambir. Z Čopu vedou normálněrozchodné tratě třemi směry (do Maďarska, na Slovensko směr Košice a přes Vynohradiv do Rumunska), širokorozchodné čtyřmi směry: do Záhony, do Čierné nad Tisou a dvě tratě do ukrajinského vnitrozemí – směrem na sever (Užhorod, Lvov) a směrem na východ, kde jsou dvě větve – přes Mukačevo do Stryje a přes rumunské území a Jasiňu do Kolomyje a Ivano-Frankivska.

Přes Čop vede evropská silnice E573, která vede z maďarského města Püspökladány do ukrajinského Užhorodu. Je zde silniční hraniční přechod mezi Maďarskem (EU) a Ukrajinou.

• Milove, Ukrajina
• Sokołów Małopolski, Polsko
• Záhony, Maďarsko
• Čierna nad Tisou, Slovensko

• 
  Kostel
• 
  Nádraží pro dálkové vlaky
• 
  Nádraží pro příměstské vlaky
• 
  Hranice se Slovenskem

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Чоп na ukrajinské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Čop na Wikimedia Commons
• (ukrajinsky) Oficiální portál čopské městské rady Archivováno 13. 8. 2011 na Wayback Machine.